Ježíš vystupuje po završení díla vykoupení na nebesa do slávy svého Otce.
Ježíš pozvedl oči k nebi a modlil se: "Otče, přišla ta hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe. Obdařils ho mocí nade všemi lidmi, aby dal věčný život všem, které jsi mu dal. Věčný život pak je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.
Já jsem tě oslavil na zemi: dokončil jsem dílo, které jsi mi svěřil, abych ho vykonal. Nyní oslav ty mne u sebe, Otče, slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve než byl svět.
Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a mně jsi je dal a zachovali tvoje slovo. Nyní poznali, že všechno, cos mi dal, je od tebe; vždyť slova, která jsi dal mně, dal jsem jim. Oni je přijali a skutečně poznali, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že jsi mě poslal.
Já prosím za ně. Neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal, vždyť jsou tvoji; a všechno mé je tvé a všechno tvé je mé. V nich jsem oslaven. Už nejsem na světě, ale oni jsou na světě; a já jdu k tobě."
(Jan 17,1-11)
Důvod Ježíšova příchodu do našeho světa, do prostředí našich životů, je v tom, aby nám přinesl věčný život. Když se řekne "věčný život", často máme na mysli věčnou existenci. Jenomže existence nestačí. Ani tady na zemi neplatí, že je šťastný ten, kdo žije. Je mnoho trápení, nemocí, zničených vztahů a život je mnoha lidem na obtíž.
Věčný život spočívá v štěstí člověka, který se setkává se svým Tvůrcem, milujícím Otcem a se svým Spasitelem Ježíšem a začíná poznávat velikost jejich lásky k němu - hluboké, tajemné a milující vanutí věčné Lásky - Božího Ducha. V této lásce Boží, kterou je člověk navěky přijímán, se také člověk mění v plně milujícího tvora, jásá nad tím, jak je milován, touží opětovat lásku láskou a přebývá s Bohem v milujícím společenství.
Je to společenství s tím, kdo je podstatou života. My lidé tak nějak bereme samozřejmě, že dýcháme, že se pohybujeme, že existujeme. Věda dnešní doby umí popsat spoustu odpozorovaných zákonitostí života, nicméně jí uniká to podstatné - proč ten či onen člověk žije a proč ten či onen umírá, co se s ním děje dál a jaký má smysl náš život.
Zachyťme dnešní den Boží lásku k nám.
Obraťme se v srdci k našemu milujícímu Otci,
Poděkujme mu za dar života.
Přibližme se dnes vědomě k našemu Spasiteli
a poděkujme mu za odpuštění hříchů,
za jeho oběť lásky za každého z nás,
za jeho dar usmíření s Otcem, s druhými
a s námi samými.
Nechme se proniknout Boží láskou, Duchem svatým,
ať nám daruje srdce milující, pokorné, sloužící
a celým životem a činností oslavující Trojjediného Boha,
který je naším věčným životem.