V čase zkoušky a pronásledování Bůh dá sílu našim slovům, činům i naší mysl...
Církev dělíme na putující, trpící a oslavenou. Na začátku listopadu jsme oslavovali církev oslavenou, dnes si připomínáme církev trpící, tedy ty, kteří v očistci ještě s velkou touhou čekají na své konečné spojení s Bohem, Bohem nekonečně milujícím a krásným.
Duše v očistci, duše našich příbuzných a přátel, jistě s velkým očekáváním touží po našich modlitbách a myslím, že nejvíce se těší na týden od 1. do 8. listopadu, kdy se církev úpěnlivě modlí za jejich vysvobození z očistce a zkrácení trestů. Ano, duše potřebují naše modlitby a oběti, ony sami si již pomoci nemohou, a tak bychom tuto skutečnost měli mít dnes a celý příští týden na paměti.
Stav duší v očistci však je pro ně samé potěšující, protože ony mají stoprocentní jistotu, že jednou dojdou až k dokonalému patření na Boha a také že už nemůžou být zatraceny. Ony skutečně hoří nesmírnou touhou setkat se s Bohem, protože v očistci již zakoušejí jakousi předchuť ráje.
Takže pouze dvě věci mohou duším v očistci pomoci. První jsem již uvedl, to jsou modlitby a oběti církve, a druhá věc je nekonečné Boží milosrdenství. Toto milosrdenství však jde ruku v ruce s Boží spravedlností. Bůh odplácí každému podle jeho skutků, nikoho neupřednostňuje, ani nikoho neodsouvá stranou.
To, jak dlouhá doba je určena pro očišťování člověka, který je v očistci, samozřejmě nemůžeme vědět, to ví jen Bůh, ale dá se to aspoň v hrubých rysech předpovídat ze způsobu jeho života, toho, jak ten, který člověk žil, jestli byl jeho život plný lásky nebo zloby, nebo jestli měl velké utrpení, nebo se měl až příliš dobře a nevážil si toho. Rozhodující bude zřejmě váha jeho skutků, a především jeho lásky, kterou měl, lásky jak k bližním tak k Bohu.
Pro nás je tedy dnešní vzpomínka na zemřelé především výzvou k modlitbě za ně, ale také upozorněním: memento mori, pamatuj i ty na svou smrt. Máme tedy každý svůj život prožívat v takové intenzitě konání dobra, jako by to měl být pro nás den poslední. Vždyť přece nevíme, kdy nás Pán života a smrti povolá z tohoto světa. Sám Ježíš říká, nevíte ani dne ani hodiny, kdy přijde váš konec, proto se modlete a bděte.
Jestliže se za někoho modlíme a ten už je v Božím království, nemusíme se bát, že tyto naše modlitby vyjdou na zmar. Bůh je ve své nekonečné dobrotě přijme za ty duše, za které se nikdo nemodlí, a které toho nejvíce potřebují.
P. Roman Janáč
