8. zastavení: Pán Ježíš napomíná plačící ženy

Když Ježíše odváděli, šel za ním veliký zástup lidu; ženy nad ním naříkaly a oplakávaly ho. Ježíš se k nim obrátil a řekl: "Dcery jeruzalémské, nade mnou neplačte! Plačte nad sebou a svými dětmi; hle, přicházejí dny, kdy budou říkat: `Blaze neplodným, blaze těm, které nikdy nerodily a nekojily!´ Tehdy `řeknou horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přiryjte nás!´ Neboť děje-li se toto se zeleným stromem, co se stane se suchým?" (Lk 23,26 - 31)

Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti, že jsi svým křížem vykoupil svět.

Ježíš ve své řeči k ženám mluví o tajemství utrpení. Někteří křesťané si myslí, že když budou věřit v Boha, vyhnou se bolesti, ztrátám svých blízkých, životním krizím nebo tragédiím. Ježíš, který byl bez hříchu, přijal utrpení celého světa. Přijal bolest i za ty, za které jeho oběť byla zbytečná - tedy za ty, kteří nakonec ve svém životě nepřijali pravdu, stavěli se proti Bohu a ve svém postoji také zemřeli. Byl bez hříchu a dopadla na něj tíha utrpení celého světa. Prožil tragédie všech lidí. V utrpení, které prožíváme, se máme společně s Ježíšem obětovat nebeskému Otci za obrácení hříšníků.

Také Ježíš několikrát ve svém životě plakal. V listě Židům se píše: 'Ježíš za svého pozemského života přinesl s bolestným voláním a slzami oběť modliteb a úpěnlivých proseb Bohu, který ho mohl zachránit před smrtí; a Bůh ho pro jeho pokoru slyšel. Ačkoli to byl Boží Syn, naučil se poslušnosti z utrpení, jímž prošel, tak dosáhl dokonalosti a všem, kteří ho poslouchají, stal se původcem věčné spásy, když ho Bůh prohlásil veleknězem podle řádu Melchisedechova. (Žd 5,7 - 10)

Ježíš tedy procházel utrpením, aby přivedl k Otci každého z nás, očištěného z hříchů, s novým životem. Přijetí Ježíše do svého života však závisí na lidské svobodě a poslušnosti pravdě. Jsou totiž i takoví, kteří raději odmítnou Krista, než by měli tváří v tvář pravdě o své hříšnosti změnit svůj život.

Zdrojem dnešních názorů moderního člověka, který říká, že "každý máme svou pravdu", je strach z radikální změny, strach z obrácení. Dnešní člověk, aby se nemusel konfrontovat s pravdou svého svědomí, raději bude krkolomně věřit, že rozum, morální cit, svědomí a celé bohatství ducha je jenom shluk chemických a elektrických reakci v šedé kůře mozku, která je sama vedlejším produktem evoluce. Jinými slovy, podle názorů těchto lidí, je v podstatě jedno, jak člověk smýšlí, co koná a co se s ním po smrti stane.

Pán Ježíš, jednou při pohledu na město, které bylo centrem židovského náboženského kultu, zaplakal:

"Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, ale nechtěli jste! Hle, ve svém domě zůstanete sami. Pravím vám, že mě neuzříte, dokud nepřijde chvíle, kdy řeknete: Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově." (Lk 13:34 - 35)

Boží vůle je s něžností shromáždit k sobě všechny lidi, dát jim život, pravé štěstí. Ježíš pláče nad výběrem mnoha lidí, kteří si volí život roztržený v sobě samém, v neochotě změnit své hříšné jednání. Ježíš pláče nad tím, že byli mnozí, kteří na vlastní oči viděli zázraky a nejenom že se neobrátili, ale postavili se proti zjevné pravdě a raději Ježíše - pravdu -  poslali na smrt.

Pane Ježíši Kriste, my chceme naslouchat pravdě našeho svědomí, pravdě tvého slova, pravdě evangelia, kterou hlásá církev. Chceme se odvrátit od svého hříšného stylu života, ke kterému jsme neustále pokoušeni. Chceme, abys byl naším Pánem, Spasitelem. Chceme přijmout dar tvého vykoupení, dar tvé oběti na kříži a ve svátosti křtu a smíření nechat si od tebe odpustit hříchy a smířit nás s nebeským Otcem. Chceme žít v pokoře, tedy v pravdě o sobě samých, že tě potřebujeme den co den, abychom mohli kráčet cestou života. Chceme měnit svůj život podle tvého slova. Buď s námi a obnov nás, rozjasni svou tvář a budeme spaseni. Amen.

Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi i nad dušemi v očistci. Amen.