2. zastavení: Ježíš přijímá kříž

Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej. Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? A zač získá člověk svůj život zpět?" (Mt 16,24 - 26)

Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti, že jsi svým křížem vykoupil svět.

Celou věčnost budeme nahlížet na tajemství Boží lásky k nám, která se projevila v poníženosti Božího Syna Ježíše, v jeho ochotné svobodě přijmout naši přirozenost, přijmout kříže spojené s lidským údělem. Našemu Bohu v jeho bezbřehém milosrdenství to však nestačilo, že se stal jedním z nás. Nestal se člověkem jenom na období "záchranné mise". Zůstává člověkem navěky, aniž by umenšil velebnost své božské podstaty a slávy. Zůstává Synem člověka i po svém zmrtvýchvstání jako ten, který skrze přijetí kříže a zmrtvýchvstání připravil pro každého z nás slávu, jakou má on sám. Zároveň dává smysl našemu přijímání dennodenních křížů, povinností, utrpení i smrti. Otcovo rozhodnutí, aby jeho Syn přijal smrt na kříži, bylo také rozhodnutím Ježíše a bylo to rozhodnutí jejich Lásky - osoby Božího Ducha, který naplňuje jak Otce tak Syna.

V Ježíšově přijetí kříže se snažme vidět to, co o něm napsal sv. Pavel v listě Filipským, když rozjímal nad tímto tajemstvím:

'Způsobem bytí byl roven Bohu,

a přece na své rovnosti nelpěl,

nýbrž sám sebe zmařil,

vzal na sebe způsob služebníka,

stal se jedním z lidí.

A v podobě člověka se ponížil,

v poslušnosti podstoupil i smrt,

a to smrt na kříži.

Proto ho Bůh vyvýšil nade vše

a dal mu jméno nad každé jméno,

aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno

- na nebi, na zemi i pod zemí -

a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával:

Ježíš Kristus jest Pán.' (Flp 2,6 - 11)

Pokud nám někdo neprojevuje dostatek lásky, pokud nás někdo někdy znevážil, nebo nám dal najevo nepřijetí, nebo když trpíme jakýmkoli vnitřním či vnějším utrpením, vzpomeňme si na lásku Kristovu. Osobně si každého z nás zamiloval jedinečným citem svého Božského Srdce. Osobně přijal právě ten konkrétní kříž, kterého se možná děsíme. Ponořme se do jeho ponížení a nechme se utěšit jeho přítomností, z které vyzařuje smysl našich utrpení. On totiž má moc přetavit to, co smysl nemá, v plnost života, který nekončí.

Pane Ježíši, smiluj se nad námi i nad dušemi v očistci. Amen.