Panna Maria byla uvedena do chrámu ve svém dětském věku, aby se zde v chrám...
Do jeho blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a zákoníci mezi sebou reptali: "On přijímá hříšníky a jí s nimi!" Pověděl jim toto podobenství:
"Jeden člověk měl dva syny. Ten mladší řekl otci: `Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.´ On jim rozdělil své jmění. Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel. A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře. A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával. Tu šel do sebe a řekl: `Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem! Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.´ I vstal a šel ke svému otci.
Když byl ještě daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil. Syn mu řekl: `Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.´ Ale otec rozkázal svým služebníkům: `Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.´ A začali se veselit.
Starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to má znamenat. On mu odpověděl: `Vrátil se tvůj bratr, a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že ho zase má doma živého a zdravého.´ I rozhněval se a nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel a domlouval mu. Ale on odpověděl: `Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem neporušil žádný tvůj příkaz; a mě jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Ale když přišel tenhle tvůj syn, který s děvkami prohýřil tvé jmění, dal jsi pro něho zabít vykrmené tele.´ On mu řekl: `Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé. Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.´" (Lk 15,1-3;11-32)
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti, že jsi svým křížem vykoupil svět.
"Vstanu, půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků." I vstal a šel k svému otci.
Pán Ježíš na křížové cestě nese tíhu hříchů každého konkrétního člověka. V Ježíšově pádu pod křížem se skrývá tajemství útlaku duše hříšníka, pronásledovaného výčitkami svědomí. Tato výčitka celého lidstva doléhá na Ježíše a Pán padá a zůstává přibit k zemi hřeby našich hříchů.
Je tu však jeho láska a láska Otcova, která přesahuje Kristovo břemeno. Ježíš nám svým povstáním dává najevo, abychom společně s marnotratným synem řekli: "Vstanu a půjdu k svému otci." Tento syn to mohl říci proto, že měl vědomí, jaký jeho otec je. Věděl, že je člověkem spravedlivým, ale také laskavým a milosrdným. Nicméně při pohledu na své hříchy nečekal, že ho znovu přijme za syna.
A co se děje, když se vrací domů? Když byl ještě daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu. Náš nebeský Otec nás vyhlíží ještě tehdy, kdy zůstáváme ve svých hříších. Čeká na nás. Má o nás starost. Vložil nám do našeho nitra moc nad jeho srdcem - naši svobodu. Pro něj není důležité, z jaké bídy se vracíme, ale že se rozhodneme jít k němu domů.
Místo výčitek, spílání a chladného odstupu se děje úplně něco jiného: otec k svému synu z dálky přiběhl, objal ho a políbil. Syn vykoktal popis své nehodnosti být synem a ani nestihnul dodat: "Přijmi mě jako jednoho ze svých nádeníků". Otec mu totiž odpustil úplně, znovu ho přijal za syna a upřímně se radoval, že se mu vrátil živý. Tímto životem je otcovo přijetí, milosrdenství a znovupřijetí nás za syna.
Také náš návrat nebeský Otec vnímá jako slavnost. Svátost smíření je vždy slavnost. Oslava Boží lásky, jeho milosrdenství, oslava nového života, radost nad naším vzkříšením z mrtvých. Je to Boží štěstí nad tím, že se mu vracíme domů - do prostředí jeho přítomnosti, jeho moci, jeho péče, jeho svobody.
A tak při pohledu na Ježíšovo odhodlání vstát a jít dál vstříc našemu životu, při pohledu na milosrdenství Otcovo, řekněme si i my: "Vstanu a půjdu k svému Otci."
Pane Ježíši, smiluj se nad námi i nad dušemi v očistci. Amen.