Ježíš je hladový po naší lásce, po naší odpovědi na jeho obětování se za ná...
V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním. Jemu bylo Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše. A tehdy veden Duchem přišel do chrámu.
Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co o dítěti předepisoval Zákon, vzal ho Simeon do náručí a takto chválil Boha: "Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane,
podle svého slova,
neboť mé oči viděly tvé spasení,
které jsi připravil přede všemi národy
- světlo, jež bude zjevením pohanům,
slávou pro tvůj lid Izrael."
Ježíšův otec a matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. A Simeon jim požehnal a řekl jeho matce Marii: "Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat - i tvou vlastní duši pronikne meč - aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí." (Lk 2,25 - 35)
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti, že jsi svým křížem vykoupil svět.
Když Maria s Josefem přinášela malého Ježíše do chrámu, aby podle Mojžíšova zákona zasvětila Bohu prvorozeného syna, obětovala Bohu pár hrdliček jako připomenutí, že Bůh v Egyptě ušetřil prvorozené Izraelity před smrtí. Izraelité před svým odchodem z Egypta zabili beránka a veřeje svých domů označili jeho krví, aby se anděl smrti, který procházel Egyptem, vyhnul jejich příbytkům.
Nyní, na křížové cestě se Ježíš, pravý beránek, setkává se svou matkou. Co se odehrávalo v jejich srdcích, nedokáže vyjádřit žádné slovo. Maria ve svém nitru obětuje svého Syna, vkládá ho do rukou davu, celého lidstva, aby ho tímto způsobem představila nebeskému Otci. Nechává svého Syna, aby naplnil svůj život způsobem, jak si to přeje Bůh Otec.
Maria v tom krátkém setkání, v Ježíšově pohledu, vidí touhu po spáse lidstva a spojuje své srdce s Božským srdcem ve společné oběti.
Maria nechá, aby její duší pronikl meč nekonečné bolesti. Viděla svého Syna, když se jí narodil. Učila ho prvním krůčkům, byla pro něj lidským zázemím, ostrovem, kde čerpal lidskou jistotu. V Mariině přítomnosti se v Ježíši jako člověku formovala lidská osobnost, jemnost, všímavost. Dobře si rozuměli a měli se velmi rádi. Byli na sebe zvyklí, jejich srdce byla propojena.
Ježíš svým utrpením zve svou Matku na společnou cestu kříže. V tom pohledu, kdy se jí krátce dívá do očí, je jistota, že se na ni může spolehnout i nyní. Ví, že ona bude pokračovat ve svém "fiat" - "staň se mi, podle tvého slova" - a společně s ním naplní vůli nebeského Otce. Jsou zajedno. A tak ve spojení s Ježíšovým utrpením má Maria účast na našem vykoupení.
Panno Maria, naše milá Matko, chceme se ti omluvit za to, co jsme způsobili tvému Synu. Zároveň tě prosíme, ať se náš život sjednotí s životem Ježíše, ať se učíme plnit vůli nebeského Otce i v situacích, kdy nás to stojí všechno. Tak ti chceme dát alespoň malou náhradu za bolest, kdy jsi viděla svého Syna na křížové cestě. Také tě prosíme, buď s námi v každém utrpení a vypros nám milost úplného přijetí Boží vůle. Amen.
Pane Ježíši, smiluj se nad námi i nad dušemi v očistci. Amen.