Panna Maria byla uvedena do chrámu ve svém dětském věku, aby se zde v chrám...
Ježíš řekl zástupům: „Ke komu přirovnám toto pokolení? Je jako děti, které sedí na tržišti a volají na své druhy: ,Hráli jsme vám, a vy jste netancovali, naříkali jsme, a vy jste neplakali.‘
Přišel Jan, nejedl a nepil, a říkají: ‚Je blázen.‘ Přišel Syn člověka, jí a pije, a říkají: ‚Je to žrout a pijan, přítel celníků a hříšníků.‘ Ale přece moudrost se ospravedlní svými skutky.“ (Mt 11,16-19)
Život, který přináší Ježíš Kristus, je pro každého člověka, pro každou povahu. Jsou lidé, kteří jsou zachyceni Božím slovem a vnímají ho svým temperamentem a mají tendenci Boží slovo žít v souladu s dary své přirozenosti. V církvi můžeme potkat ty, kteří žijí kontemplativním způsobem života, jíní zase aktivním životem v přímé službě nemocným či jiným potřebným lidem. Základní povolání v manželství nebo v zasvěcení se Bohu prožívají lidé podle svých povahových črt.
Bůh své požadavky říká s láskou. Tak se dotýká každého člověka svou milostí, aby mohl Boží slovo přijmout. Farizeové a zákoníci označili Ježíše, který byl blízko člověku svým milosrdenstvím a láskou, za žrouta a pijana. Jana Křtitele pro jeho asketický způsob života nazvali podivínem a bláznem. Tak si chtěli nastřádat alibi - i proti pravdě - aby nemuseli měnit svůj život.
Boží slovo někdy přichází i nevhod. Často vnímáme, jak Bůh svým evangeliem nepasuje naší povaze. Když Boží Syn mluví a chce nás přiblížit k sobě, dává na světlo pravdy o naší duši, o našem nitru a to se nám nemusí líbit. Totiž tehdy vyplave na povrch to, co je v nás skryté. A není to jenom dobro. V atmosféře útěku před pravdou máme tendenci Boží slovo překroutit podle svých choutek.
Budeme-li mít tendenci se vymlouvat na to, že Bůh má příliš přísné požadavky na náš život, poprosme Pána, ať nám odpustí a ať nás zbaví egoismu a dá nám sílu jeho slovo žít.
V duchu se sami sebe ptejme: kde si chceme nastřádat alibi a výmluvy, abychom se nemuseli v něčem měnit?