Boží napomenutí jako projev jeho lásky

Ježíš řekl svým učedníkům: "Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a pozemskými starostmi, aby vás den soudu nezastihl znenadání; přijde totiž jako léčka na všechny, kdo přebývají na celé zemi. Proto bděte a modlete se v každé době, abyste mohli všemu tomu, co se má stát, uniknout a obstát před Synem člověka." (Lk 21,34-36)

Poslední den církevního roku nám přináší Ježíšovo napomenutí. Všimněme si, co našemu Pánu leží na srdci. Také si uvědomme, jaký vliv na naši duši má přílišné oddávání se pozemským starostem bez důvěry v Boha, jak s námi dokáže zamávat nestřídmost v užívání internetu, televize, přílivu informací všeho druhu. Jak se v našem srdci tajně vytvářejí přání a představy, které se chtějí realizovat i navenek a přitom jsou zacíleny ne k dobru bližního - byť se tak na začátku tváří - ale k našemu vlastnímu egoistickému prospěchu.

Nestřídmost se tedy netýká pouze jídla a pití. Především jde o nestřídmé zaměření našeho srdce k tomu, co je dobré a co chceme zneužít k vlastnímu prospěchu.

Den soudu se blíží každému z nás. Bůh na pozadí své eschatologické řeči nechce stát jako soudce, který nás odsoudí. Ortel nad sebou samým si vyřkneme svými skutky, které nás budou chválit nebo hanit. Bůh chce, abychom využili čas tak, aby nás v den posouzení našeho života jeho láskou uviděl srdcem plným štědrosti, milosrdenství, lásky, pokoje, svobody a přejícnosti. Kéž by Pán uviděl v zrcadle naší duše odraz své vlastní lásky.

Máme ještě čas. Máme ještě možnosti s pomocí Boží milosti prohloubit to, co zůstane navěky a co ani mol ani rez nezničí. Ve chvilce ticha poprosme každý z nás o dar zřeknutí se něčeho z lásky k bližním. Místo přehnaného trávení času u televize, počítače, ve svých zálibách - všimněme si druhého, zvláště své nejbližší a více s nimi komunikujme tváří v tvář. Pak zjistíme, co dobré můžeme pro ně vykonat.