Ježíš vystupuje po završení díla vykoupení na nebesa do slávy svého Otce.
Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých. Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej, prozíravé si však vzaly s lampami také do nádobek olej. Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly. Uprostřed noci se strhl křik: `Ženich je tady! Jděte mu naproti!' Tu všechny ty panny vstaly a začaly si upravovat lampy. Pošetilé prosily prozíravé: `Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají.' Ale prozíravé odpověděly: `Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si.' Jakmile však odešly nakoupit, přišel ženich a ty připravené vešly s ním na svatbu a dveře se zavřely. Později přišly i ostatní panny a volaly: `Pane, pane, otevři nám!' On však odpověděl: `Amen, pravím vám: Neznám vás.' Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.“ (Mt 25,1-13)
V Ježíšově době bylo zvykem, že svatba trvala sedm dní. Odehrávala se v kruhu většího počtu hostů, v družné a hlučné zábavě. Nejdůležitější událostí byl svatební průvod. Konal se v prvním dnu svatby, večer nebo v noci. Podle toho, jak se večerní zábava protáhla. Ženich doprovázený hosty si odváděl nevěstu zahalenou závojem z domu jejích rodičů do svého domu, kde byla připravena svatební hostina.
Právě tento průvod Ježíš používá ve svém podobenství. Vyznačené dívky měly povinnost očekávat přicházejícího ženicha a nevěstu s rozžatými lampami.
Přicházející ženich je Ježíš, který nás chce uvést na svatební hostinu věčného života, kde bude plnost radosti a pokoje. Z naší strany to znamená být připraven s hořící lampou. Lampa je naše srdce, olej je živá víra a světlo je život podle Ježíšova slova - tedy život naplněný láskou k Bohu a k bližnímu v duchu našeho životního povolání.
V breviáři, modlitbě církve, je nádherný úvodní hymnus, který vystihuje oslavným způsobem tajemství Ježíšova podobenství, abychom ho dobře pochopili. Hymnus je zároveň modlitbou o dar obrácení, abychom bděli, tedy projevovali každodenní lásku našim bližním.
Aj, Ženich jde, dí z nebe hlas,
kdo moudrý, ať procitne,
Lampu připraviti má čas,
a tak hanbě unikne.
Když Pán o půlnoci přijde,
svým radost chtěje dáti,
kdo nemoudrou pannou bude,
venku zůstane státi.
Lampa ta je svědomí tvé,
olejem víra v Krista,
láska pak s nadějí, ty dvě,
učiní, že je jistá.
Čistý olej býti musí,
má-li hořeti jasně,
sic se plamen sám zadusí,
přichystej si jej časně.
Jestliže se zde opozdíš,
nic nedbaje dobrého,
marně potom jinému díš:
Dej mi z oleje svého.
Neb ten, kdo má, pro sebe má,
strom nedává jinému
stromu ovoce, každý dá
to, co má, pánu svému.
Chceš-li býti z počtu svatých,
musíš znamení míti
kříže Kristova v činech svých
a v srdci jej nositi.
Nic platný Beránek není
tomu, jenž ctnosti nedbá,
jako tvrdému kamení
déšť plodnosti nedodá.
Obrať se k Bohu rychle zas,
uvaž, že tvůj čas míjí.
"Dnes" dokud je, máš ještě čas,
ten, který rychle míjí,
když pak přejde, nevrátí se,
nadarmo se ohlídáš,
k pokání jiného více,
navěky neuhlídáš.