Panna Maria byla uvedena do chrámu ve svém dětském věku, aby se zde v chrám...
Ježíš se odebral do judského území a do Zajordání. Opět k němu přicházely zástupy a on je zas učil, jak to měl ve zvyku. Přišli k němu také farizeové a zeptali se ho, smí-li se muž se ženou rozvést. Chtěli ho tím přivést do úzkých. Odpověděl jim: "Co vám přikázal Mojžíš?" Řekli: "Mojžíš dovolil vystavit jí rozlukový list a rozvést se." Ježíš jim řekl: "Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal tento příkaz! Na začátku při stvoření však (Bůh) `učinil (lidi) jako muže a ženu'. `Proto opustí muž otce i matku, připojí se ke své ženě, a ti dva budou jeden člověk.' Už tedy nejsou dva, ale jeden. A proto: Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!" V domě se ho učedníci ještě jednou na to zeptali. Řekl jim: "Kdo se rozvede se svou ženou a ožení se s jinou, dopouští se vůči ní cizoložství. Rozvede-li se žena se svým mužem a vdá se za jiného, dopouští se cizoložství." (Mk 10,1-12)
Evangelista Matouš ve stejné části Ježíšovy řeči ještě pokračuje tím, že učedníci na ta slova o manželství Ježíšovi řekli: "Jestliže je to s mužem a ženou takové, pak je lépe se neženit." Také jim se zdála ta řeč "tvrdá". Ježíšovy požadavky jsou "nesnesitelné" i pro dnešní dobu. Bůh však nemění své slovo, tak jak to máme ve zvyku my lidé.
Na začátku Starého Zákona čteme:
Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem,
stvořil ho, aby byl obrazem Božím,
jako muže a ženu je stvořil. (Gn 1,27)
To je původní Boží plán s člověkem. Aby ve vzájemnosti, lásce, narůstání poznávání jeden druhého, se stali jeho obrazem, aby byli takoví, jaký je on. A tuto podobu nakonec vytvořili v lásce, ve které se dávají v úplné důvěře jeden druhému. V této atmosféře vzájemnosti pak má přijít nový život - děti.
Zajisté, pak vinou Adama a Evy přišel na svět chaos do všech úrovní života člověka, přišla smrt nejenom fyzická, ale i duchovní. Přišlo základní nepochopení mezi mužem a ženou. Nejde tady o rozdílnosti, které ve své identitě nese muž a žena. Jde tady především o nemožnost nalézt jeden druhého kvůli vlastnímu egoismu a hříšnosti. Je to vyjádřeno slovy Božími, když se smutkem konstatuje, co hřích způsobil v srdci prvních lidí.
Bůh řekl ženě:
"Budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout." (Gn 3,16) Ovoce takové egoistické nadvlády muže, jeho nezájmu, hledání si svých cestiček, všechny neoprávněné úniky před ženou, přináší nesoulad, umírání vztahu. Celé dychtění ženy po úplném ovládnutí citu svého muže, po úplné kontrole nad jeho životem, pak velmi rafinovaná skutečnost, která "ve jménu lásky" ničí poslední snahy muže o jeho vnitřní svobodu, přináší ze strany ženy odpudivou sílu, která vztah ničí. Je to důsledek hříchu, touhy prvního člověka vstoupit do prostoru, ve kterém Bůh není - do nicoty pýchy, "soběstačnosti", do izolace nezájmu o druhého.
Ježíš chce hájit původní smysl manželství a připomenout člověku, co je skutečným záměrem Božím.
Pokud žijete v křesťanském manželství, můžete si připomenout modlitbu, která zazněla z úst kněze v den vašeho sňatku a společně se ji pomodlit:
Bože všemohoucí,
ty jsi všechno stvořil a všemu dal svůj řád
a k svému obrazu učinil člověka jako muže a ženu;
a v ženě jsi dal muži nerozlučnou pomocnici,
takže už nejsou dva, ale jedno tělo a jedna duše.
Bože svatý,
ty jsi spojení muže a ženy posvětil
a učinil z něho veliké tajemství,
neboť manželství je obrazem
jednoty tvého Krista a církve.
Shlédni na tyto manžely,
kteří prosí o tvou ochranu a požehnání.
Dej své služebnici N… lásku a mírnost;
dej, ať žije podle příkladu svatých žen,
o kterých čteme v knihách Písma.
Svému služebníkovi N… dej,
ať má ke své ženě důvěru a úctu,
a ať ji vždycky miluje
jako Kristus miluje svou církev.
A oba ať nikdy nezapomenou,
žes je společně povolal do svého království.
Upevni je ve víře,
ať jsou věrni tobě i sobě navzájem,
ať žijí podle evangelia
a vydávají svědectví Kristu.
Dej, ať dobře vychovají své děti
a dočkají se na nich radosti.
Dej, ať spolu žijí šťastně;
dej jim dlouhá léta,
a nakonec život věčný.
Skrze Krista, našeho Pána.
Amen.