Maria nás zve k modlitbě růžence
Ježíš a jeho učedníci přišli znovu do Jeruzaléma. A jak šel chrámem, přistoupili k němu velekněží, učitelé Zákona a starší s otázkou: "Jakou mocí děláš tyto věci? Kdo ti k tomu dal plnou moc, abys to dělal?" Ježíš jim odpověděl: "Zeptám se vás na jednu věc. Odpovězte mi, a já vám řeknu, jakou mocí dělám tyto věci. Byl Janův křest z nebe, nebo od lidí? Odpovězte mi!"Ale oni mezi sebou uvažovali: "Řekneme-li `z nebe', namítne: `Proč jste mu tedy neuvěřili?' Máme říci `od lidí'? - to se báli lidu, protože všichni byli přesvědčeni, že Jan byl skutečně prorok. Odpověděli tedy Ježíšovi: "Nevíme." A Ježíš jim řekl: "Ani já vám nepovím, jakou mocí tyto věci dělám." (Mk 11,27-33)
Z každé lidské činnosti, jakkoli chvályhodné, se může stát bezduchá rutina či systém vnějšího chování, který s dobrými mezilidskými vztahy a láskou nemusí mít nic společného. Farizeové a zákoníci podobný systém nastolili - a to bohužel v nejdůležitější oblasti - ve vztahu člověka k Bohu.
Ježíš vstupuje do rozhovoru s těmito lidmi po "vyčištění chrámu", tedy v atmosféře plné napětí a snahy Ježíše zatknout kvůli "nepřístojnostem", kterých se Pán dopustil na prodavačích a směnárnících, když je vyhnal z chrámu.
Nám se také někdy nelíbí Boží zásah do poklidného a povrchního způsobu našeho života. Může se totiž stát, že si zvykneme na různé kompromisy s pravdou, nebo si dokážeme nenápadně vytvořit "obchodní styl" ve vztahu k Bohu ve svých modlitbách. Případně jako směnárníci se snažíme fungovat stylem "něco za něco" s tím, že chceme mít egoistický prospěch i z náboženských věcí.
To se může objevit ve snaze získat určitou prestiž ve farnosti, v prožívání, že jsme lepší a zbožnější než ti druzí, že se více angažujeme nebo dokonaleji plníme náboženské předpisy.
Ježíš někdy může přijít s bičem těžké události, aby nás zachránil, uzdravil, pomohl změnit naše jednání a vyvedl nás z některých zaběhlých kolejí, které vedou do slepých uliček, nebo dokonce k propasti.
Ježíš má právo mluvit do našeho života, vhod i nevhod. Ježíš je ten, skrze kterého jsme stvořeni a který nás obdaroval dary. Těmito dary máme učinit z našeho života Boží příbytek, dům modlitby, sídlo pro Trojjediného Boha, které je otevřené jako příbytek pro všechny, zvláště ty, kteří jsou v nouzi.
Pane Ježíši, buď milostiv mě hříšnému!
Odpusť mi hříchy náboženské pýchy.
Zachraň mě před lhostejností vůči potřebám druhých.
Utvoř ve mně srdce plné věčné lásky k tobě a lidem.
Dej mi moudrost života, abych rozeznával
také v těžkých situacích tvé navštívení,
které přináší očištění, uzdravení a v konečném důsledku
pokoj srdce v poznání tvé lásky. Amen.