Ježíš nás vysvobozuje ze zajetí hříchů

Ježíš se vrátil v síle Ducha do Galileje. Pověst o něm se roznesla po celém kraji. Učil v jejich synagogách a všichni ho velmi chválili. Ježíš přišel do Nazareta, kde vyrostl, a jak měl ve zvyku, šel v sobotu do synagogy. Povstal, aby předčítal z Písma. Podali mu knihu proroka Izaiáše. Otevřel ji a nalezl místo, kde stálo:

`Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal,

poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst,

abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku,

abych propustil zdeptané na svobodu,

abych vyhlásil milostivé léto Páně.'

Pak zavřel knihu, vrátil ji služebníkovi a usedl. A všichni v synagoze na něho upřeně hleděli. Začal k nim mluvit: "Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli." Všichni mu přisvědčovali, divili se milým slovům z jeho úst. (Lk 4,14-22a)

Lidé z Nazareta se divili, že obyčejný tesař Ježíš najednou mluví jako teolog. Také o něm věděli, že nestudoval žádnou rabínskou školu. V nazaretské synagoze přednesl program své činnosti, kterou předpovídal prorok Izaiáš.

Duch svatý se zjevil při Ježíšově křtu u Jordánu. Ježíš se věnoval především chudým, kterým také hlásal: "Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království." Těm, kteří byli v zajetí svých hříchů vyhlásil propuštění z jejich otroctví. Rozvazoval moc démonů, kteří v područí drželi své oběti. Uzdravoval slepé nejenom z fyzické slepoty, ale především dával lidem světlo poznání a uzdravení pravdou. Těm, kteří byli zdeptaní různými životními těžkostmi, adresoval svá slova: "Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi břemeny a já vás občerstvím. Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem." Těm, kteří žili v područí výčitek svého svědomí ohlašoval Otcovu milosrdnou lásku, kterou zakusí každý, kdo uzná své hříchy a skrze Ježíšovu moc změní svůj život.

Ježíš tato slova, svůj život a osobní oslovení adresuje dnes každému z nás. Ve chvilce ticha vydejme svůj život Kristu. Nechme znovu zaznít jeho slova z knihy proroka Izaiáše pro naše srdce, v situacích, v prožívání, které se nás dotýkají.

Zakoušejme ve víře v přítomného Ježíše jeho jemný dotek uzdravení. V bezmoci, kdy zjišťujeme, že neumíme odpustit, nebo se dobře zachovat k našim bližním, poprosme Krista, aby nás svým Duchem vyvedl z vězení našich myšlenek, přesvědčení, uražeností, mstivosti, sebelítosti a toho všeho, co nás svazuje. S Ježíšem vyjděme ve svobodě Ducha směrem ke světlu, kterým je sám Kristus. Když se mu vydáme všanc, když s lítostí nad naší neláskou mu vyznáme své hříchy ve svém srdci a ve svátosti smíření, obdaruje nás silou lásky, ve které se na kříži milosrdně díval na ty, kdo mu ubližovali. Tak zakusíme vítězství, které svět nemůže dát.