Ježíš je hladový po naší lásce, po naší odpovědi na jeho obětování se za ná...
Ježíš vešel v sobotu do synagogy a učil. Byl tam člověk s ochrnulou pravou rukou. Učitelé Zákona a farizeové si na Ježíše dávali pozor, zdali uzdravuje v sobotu, aby ho měli z čeho obžalovat.
On však znal jejich myšlenky a řekl tomu muži s ochrnulou rukou: "Vstaň a postav se doprostřed."
On vstal a postavil se tam.
Ježíš jim řekl: "Ptám se vás: Smí se v sobotu jednat dobře, anebo zle: život zachránit, anebo zahubit?" Rozhlédl se po všech kolem a řekl mu: "Vztáhni tu ruku!"
On to udělal, a ruka byla zase v pořádku. Oni však byli plní zuřivosti a umlouvali se, co by mohli Ježíšovi udělat. (Lk 6,6-11)
V našem životě a prožívání se často může objevovat velmi zvláštní temná stránka naší duše. Vidíme druhé, jak se jim v životě daří. Jak mají úspěch. Jak je lidé chválí, přijímají. Jak jsou dobří v tom, v čem my sami zaostáváme. A to v nějaké oblasti, ve které my sami pracujeme, nebo jsme v ní angažováni. Nám se tolik nedaří, nejsme tolik oblíbení, věnujeme veškeré úsilí k tomu, aby naše práce, rodina a jiné mezilidské vztahy byli v pořádku. Něco v nás podvědomě doutná, něco, co se dá nazvat smutkem z toho, že ten někdo je prostě lepší, hezčí, zdravější. Že má uspořádanou rodinu, že je chytřejší. Může nás to vyhecovat do "vylepšování našeho života", zlepšování naší životosprávy, kondičky, pracovního nasazení a do dalších aktivit, které mají vytvořit pocit dokonalosti a podvědomě i do spokojenosti, že konečně jsem v něčem lepší, než můj bližní.
Farizeové a učitelé zákona byli nervózní z Ježíše nejenom kvůli jeho učení o Bohu, o životě a o tom, co je v životě podstatné. Extrémně jim vadila Ježíšova popularita, jeho moc, jeho morální úroveň. Podvědomě cítili, že je přesahuje svým duchem a že lidé za ním tíhnou - a za nimi lidé nejdou, nenaslouchají jim, vyhýbají se jejich tvrdým požadavkům. Ježíš je dráždil svou vnitřní svobodou, nesvázanou příkazy a zákazy. Dráždil je až k zuřivosti a nenávisti svou interpretací Božího zákona a Božích přikázání. Připomínal jim, že jádrem Boží vůle je milosrdenství a Boží přikázání jsou pro dobro člověka. Proti konání dobra neexistuje legitimní zákon. Člověk dobro může konat kdykoli.
Otevřme své srdce přicházejícímu Ježíši.
Nechme si Ježíšem naše srdce uzdravit
- od ochrnutí pýchou skrze jeho pokoru
- od nezdravého srovnávání se s druhými skrze hodnotu, kterou nám dává
- od smutku z úspěchu našich bližních skrze poznání darů, které máme my
- od méněcennosti a malomyslnosti skrze poznání, že jsme všichni Bohem milováni
- od našich malicherných názorů skrze svobodu, ve které můžeme konat dobro, jak chceme
Přijď, Pane Ježíši, a uzdrav nás. Amen.