Ježíš vystupuje po završení díla vykoupení na nebesa do slávy svého Otce.
Ježíš byl blízko Jeruzaléma a lidé mysleli, že se Boží království musí ihned objevit; pověděl jim (toto) podobenství.
"Jeden urozený člověk odcházel do daleké země, aby převzal královskou důstojnost a pak aby se vrátil. Zavolal si deset svých služebníků, svěřil jim deset hřiven a řekl jim: `Hospodařte s nimi, dokud se nevrátím.'
Ale jeho občané ho nenáviděli; poslali proto za ním poselstvo se vzkazem: `Nechceme toho člověka za krále!' On se však vrátil s královskou hodností a nařídil předvolat k sobě ty služebníky, kterým svěřil peníze, aby zjistil, kolik kdo vyzískal.
Přišel první a řekl: `Pane, tvoje hřivna vyzískala deset hřiven.' Řekl mu: `Správně, dobrý služebníku! Že jsi byl věrný v maličkosti, budeš mít pod mocí deset měst.'
Přišel druhý a řekl: `Pane, tvoje hřivna vynesla pět hřiven.' Odpověděl mu: `A ty budeš mít pod sebou pět měst.'
Další přišel a řekl: `Pane, tady je tvoje hřivna; měl jsem ji uloženou v šátku. Bál jsem se tě, protože jsi přísný člověk: bereš, co jsi nedal, sklízíš, co jsi nezasel.' On mu na to řekl: `Špatný služebníku! Z tvých vlastních slov tě budu soudit. Věděl jsi, že jsem přísný člověk: beru, co jsem nedal, a sklízím, co jsem nezasel? Proč jsi tedy neuložil moje peníze do směnárny? A já, až bych přišel, vyzvedl bych je i s úrokem.'
Těm, kdo stáli okolo, řekl: `Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven!' Namítli mu: `Pane, ten má už deset hřiven.' `Říkám vám: Každému, kdo má, bude dáno, kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. Ale ty moje nepřátele, kteří mě nechtěli za svého krále, přiveďte sem a přede mnou je pobijte!'" Po těch řečech šel dál, vzhůru do Jeruzaléma. (Lk 19,11-28)
Láska vytváří nové věci, je tvořivá, má fantazii, láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska se vždycky raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne. (srv. 1Kor 13)
Bůh nám stvořil srdce pro lásku - abychom ji od něj přijímali a také ji projevovali. Tím narůstají naše hřivny, přetváří se naše srdce do podoby Nejsvětějšícho Srdce Ježíšova.
Ten třetí služebník, který nic nedělal se svou hřivnou, který neutvářel své srdce k lásce, zakrývá svůj život před Bohem i před druhými. Nechce v lásce riskovat, nechce se k ničemu zavázat, chce být "free", svobodný a volný od každého vztahu. Chce mít svůj život "pod dozorem", jen aby neudělal žádnou chybu. Nechce, aby mu někdo "zkřížil" jeho naplánované cesty věčného bloudění. Je to člověk, který střeží svou dokonalost a skrze ni měří vše kolem - druhé lidi a také Boha.
Jeho domnělá dokonalost, snaha o stoprocentní zajištění, jeho kontrolování druhých vede k tomu, že svůj život nežije, míjí se s ním, upadá do stále hlubší a hlubší temnoty svého ega.
Pán nás volá, abychom vstupovali do života a riskovali sebe ve vztazích, dávali svůj život v sázku vedeni Kristovou láskou, která se dala všanc za náš život.
Víra v Boha, který nám uděluje ze svého bohatství, vede k životu z důvěry, k chuti rozvíjet možnosti, které nám Bůh daroval, beze strachu, že bychom mohli o něco přijít. Totiž my můžeme i ztrácet, smíme udělat také nějaké chyby, když se odvážíme žít.
Pane Ježíši, prosím, obdaruj mě milostí odvahy žít svůj život v důvěře, nikoli ve strachu. Dej mi milost, ať ve svém povolání nasadím život, ať ho láskou k druhým rozmnožuji bez ohledu na šrámy a zablácení se na cestě za tebou. Amen.
