Ježíš vystupuje po završení díla vykoupení na nebesa do slávy svého Otce.
Když nastal večer, sestoupili jeho učedníci k moři, vstoupili na loď a jeli na druhý břeh do Kafarnaum. Už se setmělo a Ježíš s nimi stále ještě nebyl. Moře se vzdouvalo mocným náporem větru. Když veslovali asi pětadvacet nebo třicet stadií, spatřili Ježíše, jak kráčí po moři a blíží se k lodi; zmocnil se jich strach. On jim však řekl: "Já to jsem, nebojte se!" Chtěli jej vzít na loď, a hned se loď ocitla u břehu, k němuž jeli. (Jan 6,16-21)
V Izraeli a zvláště v Galiley, na tzv. území pohanů, měli lidé různé představy o vzájemném působení světa materiálního a duchovního. Byli přesvědčeni, že nejisté a nebezpečné velké vodní plochy jsou sídlem démonů a duchů.
Evangelista Matouš popisuje tuto událost podrobněji. Apoštolové se snažili dostat na druhou stranu genezaretského jezera téměř po celou noc. Nad ránem apoštolové, byť otrlí rybáři, uviděli v šeru blížící se postavu, která kráčela po vodě k jejich lodi. Zmocnil se jich strach. Matouš dokonce zaznamenal, že apoštolové od strachu křičeli. Ježíš upokojil své učedníky. Poznali ho po hlase a najednou se jejich strach mění v úlevu, radost a údiv.
Bůh vstupuje v našem životě na nejistou hladinu našich představ, přesvědčení, strachů, obav, negativního vidění světa a člověka. Mnohdy reagujeme podle zranění, která v našem srdci nejsou uzdravena odpuštěním a usmířením. Ježíš je Pánem nad naším světem vědomým i podvědomým. Je Bohem hlubiny našeho srdce a pokud mu předáme vládu také nad naší temnou stránkou, on bude naší pevností a jistotou.
Bůh se nám svými požadavky také někdy jeví jako "bytost z jiného světa", o které si můžeme myslet, že nás ohrožuje a které se děsíme. Naše tajné egoismy mají strach ze ztráty sebe sama.
Ve chvilce ticha předložme Kristu všechno, čeho se v životě bojíme, co nás od něj vzdaluje, čeho nejsme schopni se vzdát a co nám brání ještě více se k Pánu přiblížit. Napněme sluch naší duše, která touží po odpuštění, uzdravení, útěše, pohlazení, ubezpečení o dobré budoucnosti. Poprosme pak Ježíše, aby nás oslovil jménem a přišel do centra našeho srdce i života takový, jaký je.