Nechat se uzdravit Ježíšem a uzdravovat druhé

Ježíš vstoupil na loď a přeplavil se na druhou stranu a přišel do svého města. A hle, přinesli k němu ochrnutého, ležícího na lůžku. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: "Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy." Ale někteří ze zákoníků si řekli: "Ten člověk se rouhá!" Ježíš však poznal jejich myšlenky a řekl: "Proč o tom smýšlíte tak zle? Je snadnější říci `odpouštějí se ti hříchy´, nebo říci `vstaň a choď´? Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy" - tu řekne ochrnutému: "Vstaň, vezmi své lože a jdi domů!" On vstal a odešel domů. Když to viděly zástupy, zmocnila se jich bázeň a chválili Boha, že dal takovou moc lidem. (Mt 9,1-8)

Prapříčinou smrti tak, jak ji známe, je dědičný hřích. S ním také souvisí "upomínka na smrt" - každá nemoc. Následkem destrukce vztahu mezi člověkem a Stvořitelem, egoismu a hříšných žádostí ve vztahu mezi lidmi, narušením správného vztahu člověka k sobě samému a také k přírodě, vznikají různé choroby a nevyváženosti v organismu. Ty pak vytvářejí určitou pečeť v genetice rodu a zasahují tak další a další generace.

Ježíš přichází, aby nám přinesl spásu - uzdravit vztah k Bohu, naše chování jeden ke druhému  a obnovit řád lásky a úcty k celému Božímu stvoření.

Ježíš nám v odpuštění hříchů nabízí své milosrdenství, které se nejvíce ukázalo na kříži a pak v jeho zmrtvýchvstání, kdy zcela obnovil lidskou přirozenost svojí Božskou mocí, a tak nám ukázal naši absolutní budoucnost.

Pokud budeme kráčet cestou života, tedy žít podle jeho slova v evangeliu i v církvi a budeme přijímat jeho moc lásky ve svátosti křtu, smíření a Eucharistii, bude v nás čím dál tím víc proudit věčný život. Budeme méně náchylní k egoismu, sobeckosti a čím dál tím víc se zaměříme na dobro a štěstí druhého. Bude nám dělat radost vidět rozjasněnou tvář našich bližních, když jim s láskou posloužíme.

A tak se nechejme uzdravit Ježíšem - pokud jsme už déle nebyly u svátosti smíření, udělejme to co nejdříve. Je dobré před zpovědí omluvit se svým nejbližším za to, v čem jsme jim ublížili.

My nemáme moc křísit mrtvé ani většina z nás nemáme moc uzdravovat nemocné. Ale Bůh ve své lásce nám daroval moc odpouštět jeden druhému hříchy, kterými se proti sobě proviňujeme.

K tomu, abychom skutečně odpustili, potřebujeme Boží milost. Ale Bůh tuto milost dává každému! Jinak by nás nenaučil modlitbě Otče náš, ve které prosíme o odpuštění našich hříchů tak, jako my odpouštíme těm, kteří se proti nám provinili.

Představme si na chvilku člověka nebo lidi, kteří nám v životě ublížili. Potom se přenesme v duchu společně pod kříž, na kterém umírá Kristus. Pod tímto křížem obejměme toho člověka, nebo mu alespoň podejme ruku a řekněme: "Odpouštím ti. Už nechci žádnou náhradu za to, co jsi mi způsobil. Tou náhradou je pro mne trpící Ježíš, který mě učí milovat mé nepřátele."

Pane Ježíši, prosíme, odpusť nám naše provinění a dej nám milost ze srdce odpouštět těm, kteří se proti nám provinili. Amen.