Od nynějška už nehřeš

Ježíš odešel na Olivovou horu. Ale brzo ráno se zase objevil v chrámě a všechen lid přicházel k němu. On se posadil a učil je. Tu k němu učitelé Zákona a farizeové přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed a řekli mu: "Mistře, tato žena byla dopadena v cizoložství při činu. Mojžíš nám v Zákoně nařídil takové ženy ukamenovat. Co říkáš ty?"

Tou otázkou ho chtěli přivést do úzkých, aby ho měli z čeho obžalovat. Ježíš se však sehnul a psal prstem na zem. Když na něj nepřestávali dotírat otázkami, vzpřímil se a řekl jim: "Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní hodí kamenem první." A sehnul se opět a psal na zem.

Když to uslyšeli, jeden za druhým se vytráceli, starší napřed, až zůstal on sám a žena před ním. Ježíš se vzpřímil a řekl jí: "Ženo, kam se poděli? Nikdo tě neodsoudil?" Odpověděla: "Nikdo, Pane." Ježíš řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš!" (Jan 8,1-11)

V dnešním evangeliu nás Ježíš učí, abychom se vyvarovali hříchu odsuzování našich bližních. Musíme pojmenovat zlo, nesmíme však odsoudit bližního.

Odsouzení není jenom před soudním tribunálem. Nespočet soudů se nám každou chvilku honí hlavou. Ježíš nás učí, abychom našim bližním, kteří se prohřešují, odpouštěli a zkoumali své nitro, čeho se my dopouštíme a co nám je odpouštěno. Nejde o "zlehčování" hříchu, ale o pravdu o nás samých - že každý z nás potřebujeme nekonečné Boží milosrdenství. Bez Boží milosti bychom byli schopni i těch nejtěžších zločinů. Pokud je neděláme, děkujme Boží laskavosti, že nad námi drží ochrannou ruku a že nás žehná.

Vždycky, když vyznáváme své hříchy, máme srdce plné lítosti. Součástí této lítosti má být jasné a zřetelné odhodlání více nehřešit. Tento postoj se nám bude dařit, když si před sebou představíme milosrdného Krista, který nám říká:

"Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška nehřeš!"