Dát šanci sobě i bližnímu

Ježíš řekl svým učedníkům: "Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete.

Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: `Nezabiješ.' Kdo by zabil propadne soudu. Ale já vám říkám: Každý, kdo se na svého bratra hněvá, propadne soudu; kdo svého bratra tupí, propadne veleradě; a kdo ho zatracuje, propadne pekelnému ohni. Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj dar.

Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník neodevzdal soudci a soudce služebníkovi, a byl bys uvržen do žaláře. Amen, pravím ti: Nevyjdeš odtamtud, dokud nezaplatíš do posledního halíře." (Mt 5,20-26)

Učitelé zákona a farizeové vytvořili z kombinace Božího slova a ústního podání systém zákazů a příkazů. Dokonalý člověk v jejich očích byl ten, kdo přesně dodržoval napsaná pravidla. V této změti slov se často ztrácelo to, co v židovském Zákoně bylo nejdůležitější - láska k Bohu a k člověku.

Ježíš nám říká, abychom dali důraz na to, co si přeje Bůh. Zjemňuje naše svědomí, když vysvětluje, co je podstatou Božích přikázání. V pátém příkazu Desatera nejde jenom o "nezabití". Vždyť druhého člověka můžeme zabít ve svém srdci tím, že jím pohrdáme. V našich očích přestává mít hodnotu, existenci jako člověk. Našeho bližního obíráme o život, když ho v srdci zatracujeme. Toto Bůh nikdy nedělá. Vždycky dává člověku tady na zemi možnost pokání, obrácení, odvrácení se od hříšného myšlení a konání. Bůh má vždycky naději, že se člověk vzdá svého zla. Dává nové a nové podněty, aby se hříšník nad sebou zamyslel. Tedy my také máme dávat naději, v trpělivosti nechat i čas k vnitřní proměně těm, kteří ještě nezměnili své špatné jednání vůči nám. A máme se také snažit o podněty, které by jim pomohly se s námi smířit.

Také my se prohřešujeme proti našim blízkým. A v pokoře bychom měli hledat cesty smíření. Toto také patří do pátého Božího přikázání - jinými slovy řečeno - toto je také zahrnuto ve vroucí touze Boha ohledně nás.

Před Bohem se nyní zamysleme, jak máme projevit svou lásku právě dnes, zvláště k našim nejbližším. Za každou naši neochotu se znovu smířit platíme cenou vlastního utrpení.

Pane Ježíši, při pohledu na tvůj kříž

a tvou nepochopitelnou něžnou lásku k těm,

kteří tě křižovali,

obdaruj mě láskou ochotnou odpouštět,

láskou trpělivou, laskavou, láskou, která nezávidí,

která se nevyvyšuje a která touží po dobru druhého. Amen.