Ježíš je hladový po naší lásce, po naší odpovědi na jeho obětování se za ná...
Ježíš se ubíral od města k městu, od vesnice k vesnici, učil a pokračoval v cestě do Jeruzaléma. Někdo se ho zeptal: „Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?“ Řekl jim na to: „Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi! Říkám vám: Mnoho se jich bude snažit vejít, ale nebudou moci. Jakmile se pán domu zvedne a zavře dveře, a vy zůstanete venku a začnete tlouci na dveře a volat: `Pane, otevři nám!', odpoví vám: `Neznám vás, odkud jste.' Tu začnete říkat: `(Vždyť) jsme s tebou jedli a pili a učil jsi u nás na ulicích!' Ale on vám odpoví: `Nevím, odkud jste. Pryč ode mě, všichni jste páchali nepravosti!' Tam bude pláč a skřípění zubů, až uvidíte, jak Abrahám, Izák, Jakub a všichni proroci jsou v Božím království, ale vy budete vyhnáni ven. A přijdou od východu a od západu, od severu a od jihu a zaujmou místo u stolu v Božím království. Ano, jsou poslední, kteří budou prvními, a jsou první, kteří budou posledními.“
(Lk 13,22-30)
Ježíš také dnes prochází od města k městu, od vesnice k vesnici, od domácnosti k domácnosti, od srdce k srdci. Prochází také naším životem a učí tomu, co je pro nás stěžejní a nejdůležitější. Možná i nás zajímá, kolik lidí bude v nebi. Nicméně Ježíšova odpověď se zaměřuje na to, co máme dělat my, abychom se do nebe dostali. K čemu by nám byla informace o počtu spasených, když my bychom v Božím království nebyli.
Do šťastné věčnosti se vchází už tady na zemi. Náš život, to, jak se chováme a jaké je naše srdce ve vztahu k Bohu a k bližním, utkává naši budoucnost. Vstupem do prožívání věčného štěstí je těsná brána. Ježíš jinde ve svém evangeliu řekl o této bráně: "Amen, amen, pravím vám, já jsem dveře pro ovce. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu." (srov. Jan 10,7 - 9) Ježíš nám chce říci, že jedině on a způsob života, který on prožívá, je cestou věčnosti. Život, který nekončí, je symbolizován nalezením pastvy, obživy, která zabezpečí věčné trvání dobra a lásky. Začínejme každé ráno s Ježíšem, vycházejme vstříc k našim bližním skrze lásku, kterou v sobě nese Ježíšovo Srdce. Tak při vycházení ze sebe nalezneme to, co dává věčný život.
Někdy si lidé myslí, že tak nějak stačí "chodit do kostela" aniž by se snažili slyšené evangelium žít. Potom budou Pánu při svém osobním soudu na věčnosti říkat: 'Ale vždyť jsem házel do košíčku velké obnosy. V pátek jsem nejedl maso. Nikoho jsem nezabil.' Ježíš se nás zeptá: 'Kde bylo tvé srdce, když jsem prosil o tvůj čas, o kousek tvé lásky pro tvé nejbližší? Kde je tvá věrnost, když jsi se zpronevěřil svému manželskému slibu? Kde je tvé milosrdenství, když jsem žebral o kousíček tvé pozornosti a ty jsi byl zahlcen svými zájmy? Kde je čistota tvého pohledu, kdy jsi chlípnými pohledy znehodnocoval své srdce a svou duši?'
Ježíš nám dává šanci vstoupit do prostředí věčného života jeho milujícího Srdce. Jednou, když budeme tlouci na dveře věčného království lásky, Ježíš nám otevře podle toho, jak my v tomto našem životě zareagujeme na jeho slova. Ježíš říká dnes každému z nás: "Hle stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a bude s ním večeřet a on se mnou." (Zjev 3,20)
