Přijímat Boží milosrdenství i jeho vůli

Ježíš vyšel ze synagogy a vstoupil s Jakubem a Janem do Šimonova a Ondřejova domu. Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli. Přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Tu jí horečka přestala a ona je obsluhovala.

Když nastal večer a slunce zapadlo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé. Celé město se shromáždilo u dveří. I uzdravil mnoho nemocných s rozličnými chorobami a vyhnal mnoho zlých duchů. Nedovoloval však zlým duchům mluvit, protože věděli, kdo je.

Brzo ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel ven, zašel si na opuštěné místo a tam se modlil. Šimon se svými druhy se pustili za ním. Našli ho a řekli mu: "Všichni tě hledají!" Odpověděl jim: "Pojďme jinam, do blízkých městeček, abych i tam kázal, protože kvůli tomu jsem přišel." A procházel celou Galilejí, kázal v jejich synagogách a vyháněl zlé duchy. (Mk 1,29-39)

Lidé v Kafarnau, městečku u Genezaretského jezera, zakusili Boží moc neobyčejným způsobem. Ježíš uzdravil mnoho nemocných, vyháněl démony. Měl v sobě touhu Nebeského Otce, aby tito lidé byli motivováni k hlubšímu uzdravení, k obrácení svého srdce - odvrácení od hříchů k novému životu. Po nějakém čase Ježíš se smutkem, kdy pronášel své běda nad některými městečky, neopomenul ani Kafarnaum, ve kterém se stalo nejvíc zázraků. Většina lidí zůstala u "přijímání zázraků" a neposunula se k úplnému přijetí Ježíše jako Spasitele světa. Ježíš svým slovem narazil na zeď lidských představ o mesiáši.

Ti, kteří hledali Ježíše, chtěli vidět další znamení, chtěli mu poděkovat, chtěli si ho nechat u sebe, aby uzdravoval jejich nemocné pořád. Ježíšovo poslání však bylo, aby i ostatní zakusili Boží moc. Někdy máme pokušení nechat si Boha pro sebe. Ale on je také Bohem našich sousedů, kteří nechodí do kostela. Je Bohem těch, kteří ho ještě neznají. On k nim chce také přijít a oslovit je, obrátit k sobě, uzdravit je a pomoct jim. Ježíš chce svobodně činit dobro, aniž by musel čekat, že to pochopíme nebo mu to schválíme.

Dnes také vidíme, že v církvi - a bohužel také u současného papeže Františka - se upadá do podléhání dalšímu pokušení: ve jménu milosrdenství měnit Boží slovo. Ve své apoštolské exhortaci Amoris leatitia vyhlašuje, že za určitých podmínek je možné, aby rozvedení a znovu sezdaní  pouze civilně, mohli přijímat Krista v eucharistii. Že v některých případech se nejedná o těžký hřích proti devátému přikázání. Papež ve jménu "milosrdenství" se stává nemilosrdný k těm, kteří v těžších vztahových  podmínkách zůstávají Bohu a svým slibům věrní, nebo alespoň berou vážně Boží slovo a vnímají, že rozvodem a druhým nelegitimním vztahem hřeší.

Ježíš prokazoval milosrdenství, ale také hřích nazýval pravým jménem. A především přišel projevit své milosrdenství tím, že nás osvobozuje od hříchu a nepravdy našich srdcí. Svým milosrdným jednáním nikdy nepopřel vůli svého Otce.

Pane Ježíši, proč tě vlastně hledám? Proč se k tobě utíkám? Pomoz mi posunout se blíž k tobě tím, že budu hledat víc to, co si přeješ ty, než to, co chci dosáhnout já. Dej mi milost, prosím, ať se zajímám o to, co chceš ty, abych činil a tak tě lépe poznal.

Také prosím o to, abych ve znamení tvé pomoci, vyslyšené modlitbě, poznával tvé milosrdenství, byl ti za všechno vděčný a svým životem tě oslavil už tady na zemi.

Pane Ježíši, ve zmatku různých teologických názorů mi dej milující věrnost tvému slovu, ať ho nejenom hlásám, ale také žiji. Amen.