Ježíš je hladový po naší lásce, po naší odpovědi na jeho obětování se za ná...
Lidé se k Ježíšovi scházeli ve velkých zástupech a přicházeli z mnoha měst. Mluvil k nim v podobenství:
"Vyšel rozsévač rozsívat semeno. Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, bylo pošlapáno a ptáci je sezobali. Jiné padlo na skálu, vzešlo a uschlo, protože nemělo vláhu. Jiné padlo doprostřed trní; trní rostlo a udusilo je. A jiné padlo do země dobré, vzrostlo a přineslo stonásobný užitek." To řekl a zvolal: "Kdo má uši k slyšení, slyš!"
Jeho učedníci se ho ptali, co to podobenství má znamenat.
On řekl: "Vám je dáno znát tajemství Božího království, ostatním však jen v podobenstvích, aby hledíce neviděli a slyšíce nechápali.
Toto podobenství znamená: Semenem je Boží slovo. Podél cesty - to jsou ti, kteří uslyší, ale pak přichází ďábel a bere slovo z jejich srdcí, aby neuvěřili a nebyli zachráněni.
Na skále - to jsou ti, kteří s radostí přijímají slovo, když je uslyšeli; protože v nich však nezakořenilo, věří jen nějaký čas a v čas pokušení odpadají.
Semeno padlé do trní jsou ti, kteří uslyší, ale potom je starosti, majetek a rozkoše života dusí, takže nepřinesou úrodu.
Semeno v dobré zemi jsou ti, kteří uslyší slovo, zachovávají je v dobrém a upřímném srdci a s vytrvalostí přinášejí úrodu. (Lk 8,4-15)
Tedy, abychom přinesli úrodu, máme být vnímaví, co nám Bůh říká svým slovem v evangeliu, skrze církev, v událostech, skrze lidi a ve vnuknutích svého Ducha. Nestačí uslyšet, ale také dát toto slovo na první místo. Ve svém srdci musíme udělat prostor pro živého Ježíše, aby to byl on, kdo určuje základní rámec života, směr investování naší životní energie a také jak se zachovat v každém okamžiku života.
Většinou, když se pořád dokola ptáme, co v životě máme dělat, co zlepšit, jakým směrem kráčet, podvědomě to děláme proto, že se zjevnému Božímu slovu chceme vlastně vyhnout. Ono je totiž velmi jasné, prosté, přímé. My jsme zase složití, naše srdce je "záplácáno" různými nesmysly, kterým věnujeme přílišnou pozornost.
Zajisté, v životě je někdy období hledání, tápání, dozrávání. Je to zvláště čas dospívání nebo čas rozhodování pro životní povolání, případně čas osobní krize dospělosti.
Bůh k nám mluví především v hloubi našeho srdce. Nejčastějším hříchem dnešní doby je umlčení tohoto jemného a zjevného Božího slova zahlcení našeho nitra zbytečnými informacemi, médii, starostmi, sháněním se po nadbytečných věcech, prožitcích a "plnosti života" tam, kde život není.
Boží úrodou je život s Bohem, život v jeho lásce a odpuštění. Boží úrodou je také zkušenost druhých, kteří zachytí z našeho jednání dobro, lásku, milosrdenství, laskavost, trpělivost, věrnost, pravdivost, odpouštění, tichost, radost a celou šířku Božího Srdce, které se skrze nás chce projevit.
Pane Ježíši, obdaruj nás milostí naslouchání, darem přijímání Tebe v tichém dialogu s Tebou, a také milostí věrného a trvalého přinášení toho pravého užitku, který vyvěrá z Tvého Srdce ukrytého v nás.
Dej nám milost, ať nemávneme rukou nad tvým vnuknutím, ať nedáme do popředí to, k čemu nás vede naše chtivost, neuspořádaná touha, nebo malá důvěra v časných starostech.
Dej nám hlubokou víru v Tvou dobrotu a moc, ať v poslušnosti tvému slovu svým životem žijeme lásku nezištnou a obětavou. Amen.