Pane Ježíši, pomoz mé slabé víře!

Když Ježíš sestoupil z hory a přišel k učedníkům, uviděl kolem nich velký zástup a učitele Zákona, jak se s nimi přou. Jakmile ho všichni ti lidé spatřili, zachvěli se posvátnou bázní, seběhli se kolem něho a pozdravovali ho.

Zeptal se jich: "Proč se s nimi přete?" Jeden z těch lidí mu odpověděl: "Mistře, přivedl jsem k tobě svého syna. Má v sobě ducha němoty. Když ho popadne, srazí ho k zemi a on má pěnu na ústech, skřípe zuby a strne. Prosil jsem tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nedovedli to."

On jim na to řekl: "Pokolení nevěřící! Jak dlouho ještě mám být u vás? Jak dlouho vás mám ještě snášet? Přiveďte ho ke mně!" Přivedli ho k němu.

Jakmile duch spatřil Ježíše, hned zkroutil chlapce křečí. Padl na zem a svíjel se s pěnou na ústech. Ježíš se zeptal jeho otce: "Jak dlouho to má?" Odpověděl: "Odmalička; a často ho i do ohně hodil nebo do vody, aby ho zničil. Ale můžeš-li něco, měj s námi slitování a pomoz nám!" Ježíš mu odpověděl: "Můžeš-li!? Všechno je možné tomu, kdo věří!" Otec toho chlapce hned zvolal: "Věřím! Pomoz mé slabé víře!"

Když Ježíš viděl, že se lid sbíhá, pohrozil nečistému duchu: "Duchu němý a hluchý, já ti nařizuji: Vyjdi z něho a nikdy už do něho nevcházej!" Duch vykřikl, silně jím zalomcoval a vyšel. Chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí mysleli, že umřel. Ale Ježíš ho vzal za ruku, zvedl ho a on vstal.

Když Ježíš vešel do domu a jeho učedníci s ním byli sami, zeptali se ho: "Proč jsme ho nemohli vyhnat my?" Odpověděl jim: " Takový ďábel nemůže být vyhnán ničím jiným než modlitbou." (Mk 9,14-29)

Ježíš sestupuje z "hory setkání". V tichu a samotě na hoře přebýval s Nebeským Otcem. Zvláště tehdy, když přicházel k lidem po důvěrném rozhovoru s Otcem, z Ježíše zářil Boží majestát lásky, moudrost života, Boží moc a nové povzbuzení na cestu, kterou kráčeli. Lidé byli uchváceni tímto majestátem. Jiný evangelista, popisující tuto scénu, mluví o tom, jak se k němu lidé v bázni a s radostí seběhli a pozdravovali ho.

V závěru dnešního evangelia Ježíš vysvětluje svým učedníkům moc modlitby. Být v jednotě s Otcem - to je moc Božího Syna a moc Božích synů a dcer. Je to moc, která vychází z nekonečného proudění Božího milosrdenství, z Ducha svatého, který přebývá v Otci i v Ježíši Kristu. Bez přebývání s Bohem je člověk vystaven vlastní bezmoci, nepochopení svého života a vítězství smrti a rozkladu.

K tomuto mocnému a laskavému Bohu se můžeme přiblížit i dnes - i nyní -  se všemi problémy, těžkostmi - zvláště s těmi, které nás přesahují. Dokonce můžeme k Ježíši přistoupit se svou hříšností, v duchu lítosti nad svými hříchy a s touhou, abychom byli očištěni.

"Věřím! Pomoz mé slabé víře!" V tomto našem výkřiku víry, ve kterém se skrývá i realita naší slabosti, položme do rukou Bohu celý náš život.