Učedníci přistoupili k Ježíšovi a zeptali se: "Proč k nim mluvíš v podobenstvích?" On odpověděl: "Vám je dáno znát tajemství nebeského království, ale jim to dáno není. Kdo má, tomu bude dáno a bude mít nadbytek. Ale kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má.
Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože vidí, a (přece) nevidí, slyší, a (přece) neslyší ani nerozumějí. Plní se na nich Izaiášovo proroctví: `Budete stále poslouchat, a neporozumíte, budete se ustavičně dívat, a nic neuvidíte. Otupělo totiž srdce tohoto lidu. Uši mají nedoslýchavé a oči zavírají, takže očima nevidí, ušima neslyší, srdcem nechápou a neobrátí se, a já je neuzdravím.'
Ale blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší. Amen, pravím vám: Mnoho proroků a spravedlivých toužilo vidět, co vidíte (vy), ale neviděli, a slyšet, co slyšíte (vy), ale neslyšeli." (Mt 13,10-17)
Ježíš do třicátého roku svého života vyrůstal a žil v Nazaretě. Pracoval jako tesař a žil obyčejný lidský život. Zároveň však hledal vůli svého Otce. Byl vnímavý na veškeré maličkosti, kterými je náš život utkán. Viděl v nich symboly toho, co je neviditelné, co tvoří základ věčného života člověka.
V každodennosti se skrývají hluboká tajemství přítomné Boží lásky. Jsou lidé, kteří neuzavírají své srdce před tímto jemným Božím hlasem. Zachytí ho jenom ten, kdo v sobě má touhu po skutečném životě, po lásce a dávání lásky. "Kdo má, tomu bude dáno a bude mít nadbytek".
Tento tichý Boží hlas, který k nám mluví skrze každodenní obrazy, se však dá i přehlušit tužbami, které v konečném důsledku působí zatemnění vnitřního zraku. Je to neochota prohlubovat své poznání, neochota jít cestou trpělivé lásky, která nehledá sebe. Člověk zaměřený pouze na sebe a své problémy, přestane vidět a přestane slyšet Boží volání a přehlíží symboly a podobenství, která mu říkají, kterým směrem má v životě kráčet.
Pane Ježíši, prosíme tě,
očisti naše srdce od temnoty egoismu,
ať v každodenní realitě rozeznáme
symboly a podobenství,
v kterých můžeme rozeznat tvou vůli,
tvou lásku k nám a tvou milující přítomnost.
Dej, ať v ochotě srdce
zachytíme každé gesto tvé pomoci,
ať poznáme skrze všední den,
že jsi s námi a naučíme se od tebe
lásce, která nehledá sebe. Amen.