Když Ježíš mluvil k zástupům, hle, jeho matka a bratři stáli venku a chtěli s ním mluvit. Někdo mu řekl: "Hle, tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí s tebou mluvit."
On však odpověděl tomu, kdo mu to řekl: "Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?" Ukázal na své učedníky a řekl: "Hle, moje matka a moji bratři. Neboť kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka." (Mt 12,46-50)
Po Ježíšově odchodu z Nazareta měla Maria málo příležitostí se s ním setkávat. Ježíšovy misie byly také časem odloučení. Proto toužila využít situaci, kdy si mohla s Ježíšem popovídat. Jako jeho matka měla o něj normální lidskou starost, chtěla vědět, jak se má, chtěla také, aby jako člověk pocítil z její strany podporu. Ježíš o své matce věděl, a také věděl to, že má ochotné srdce se přizpůsobit Boží vůli.
Ona jako ta, která zcela plnila Boží vůli, také byla Ježíšovou nejmilovanější. Nicméně plán Otce vyžadoval úplné nasazení a to až ke smrti na kříži.
"To je moje matka a to jsou moji příbuzní", řekl Ježíš o těch, kteří naslouchali jeho slovům a chtěli Ježíše následovat. Když ochotně budeme hledat na prvním místě to, co si přeje náš Bůh, budeme přijati do jeho blízkosti. Také navzájem se máme jeden na druhého dívat jako na příbuzné, kteří jsou si blízcí láskou k Bohu a které spojuje společná cesta k věčnosti. Proto bychom si měli i "božsky" odpouštět, být k sobě milosrdní, laskaví - tak jak se k nám chová Boží Syn.
Panno Maria, vypros nám milost ochotného srdce,
kterým zcela přijmeme slova tvého Syna,
ať s radostí zanecháme všeho,
co nás zdržuje na cestě Boží.
Vypros nám milost, ať tvoříme
společně rodinu těch,
kteří se vzájemně mají rádi
a v různosti Božích darů
si vzájemně slouží. Amen.