Panna Maria byla uvedena do chrámu ve svém dětském věku, aby se zde v chrám...
Když se Ježíš vydal na cestu do Jeruzaléma, vzal si stranou dvanáct učedníků a na cestě jim řekl: "Teď jdeme do Jeruzaléma. Tam Syn člověka bude vydán velekněžím a učitelům Zákona. Odsoudí ho k smrti a vydají pohanům, aby se mu posmívali, zbičovali a ukřižovali ho, ale třetího dne bude vzkříšen."
Tu k němu přistoupila matka Zebedeových synů se svými syny a padla mu k nohám, aby ho o něco požádala.
Zeptal se jí: "Co si přeješ?"
Odpověděla mu: "Poruč, aby tito dva moji synové zasedli jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici v tvém království."
Ježíš na to řekl: "Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já budu pít?"
Odpověděli: "Můžeme."
Řekl jim: "Můj kalich sice pít budete, ale udělovat místa po mé pravici a levici není má věc, ta místa patří těm, kterým jsou připravena od mého Otce."
Když to uslyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na ty dva bratry. Ježíš si je však zavolal a řekl: "Víte, že panovníci tvrdě vládnou nad národy a velmoži jim dávají cítit svou moc. Mezi vámi však tomu tak nebude. Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je vaším otrokem. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny." (Mt 20,17-28)
Na jedné straně mluví Ježíš o tom, jakým bude králem, jak bude trpět a vstane z mrtvých. Na straně druhé matka Zebedeových synů chce pro své miláčky nejlepší pozici v Ježíšově království. Ježíš je Králem lásky, která se vydává pro druhé jako oběť. Láska, která využívá zlobu druhých, aby ještě víc mohla zachraňovat, uzdravovat a přinášet život. Láska - postavená "na hlavu".
Jakubova a Janova matka si to neuvědomila. Nechtěli o tom slyšet ani samotní apoštolové.
My lidé chceme, aby věci fungovali "tak, jak mají". Je to často pohled našeho pohodlí, které nechce být rušeno nepříjemnými otázkami o smyslu života, nebo jaký život má skutečnou hodnotu.
Jedině na pozadí Kristovy lásky na kříži můžeme nalézt sílu čelit nesmyslnému zlu a utrpení, které v tomto světě je přítomno, ať chceme nebo ne. Jedině v moudrosti Ježíšově, kdy on plný bolesti, nepřijetí od druhých, posmíván a zabíjen, volá ke svému Otci: "Otče, odpusť jim", se můžeme vymanit z našich uzavřených egoistických tendencí, které nás uspávají jako smrtící injekce.
Pane Ježíši, neradi slyšíme o utrpení a už vůbec neradi jej snášíme. V tomto postním období nám daruj milost, ať se uprostřed otázek, na které neexistuje lidská odpověď, utíkáme k tobě a v tobě, trpícím Spasiteli, hledáme odpovědi. Amen.