Panna Maria byla uvedena do chrámu ve svém dětském věku, aby se zde v chrám...
Na cestě do Jeruzaléma Ježíš procházel Samařskem a Galileou. Když přicházel k jedné vesnici, šlo mu vstříc deset malomocných; zůstali stát opodál a hlasitě volali: "Ježíš, Mistře, smiluj se nad námi!" Když je uviděl, řekl jim: "Jděte a ukažte se kněžím!" A když tam šli, byli očištěni. Jeden z nich, jakmile zpozoroval, že je uzdraven, hned se vrátil a velikým hlasem velebil Boha; padl tváří k Ježíšovým nohám a děkoval mu. A byl to Samařan. Nato Ježíš řekl: "Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? Nikdo z nich se nenašel, kdo by se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?" Řekl mu: "Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila." (Lk 17,11-19)
Malomocní byli lidé nemocní na různé nevyléčitelné nemoci kožního charakteru. Byli to však převážně lidé nemocní na malomocenství, smrtelnou nemoc, která způsobovala odumírání tkání a postupný rozklad organizmu. Byli to lidé, kteří byli vykázáni ze společnosti, aby se zabránilo šíření malomocenství. Zároveň tito nemocní byli označeni za liturgicky nečisté. Proto byl předpis, pokud se někdo uzdravil (převážně z nějaké jiné kožní nemoci), aby vykonal prohlídku u kněží a absolvoval zkušební čekací dobu předepsanou zákonem, kdy se mělo ukázat, že nemoc je definitivně pryč. Proto také Ježíš řekl těm, které uzdravil, ať se ukážou kněžím.
Samaritán, jediný z deseti uzdravených, se vrátil Ježíši poděkovat. Zkusme si vzpomenout, kdy jsme naposledy někomu poděkovali. A také kdy jsme poděkovali Bohu za dar života, za jeho péči, lásku, odpuštění a milosrdenství. Vrcholem duchovního života je hluboké vědomí vděčnosti spojené s oslavou našeho Stvořitele, Vykupitele a Posvětitele.
Ve chvilce ticha vroucně Bohu poděkujme za jeho dary, především za jeho lásku k nám.
