Ježíš nás nabádá, abychom sami od sebe posoudili dnešní dobu a zaměřili se ...
Když šel Ježíš s učedníky dál, vešel do jedné vesnice. Tam jej přijala do svého domu žena jménem Marta, která měla sestru Marii; ta si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo.
Ale Marta měla plno práce, aby ho obsloužila. Přišla k němu a řekla: "Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!"
Pán jí odpověděl: "Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí. Je jednoho je třeba. Marie volila dobře. Vybrala si to, oč nepřijde." (Lk 10,38-42)
Někdy se tato stať evangelia užívá k popisu rozdílu mezi činným a kontemplativním způsobem života. Když si Boží slovo uvědomíme hlouběji, můžeme si všimnout, že Ježíš dává důraz na to, co by nemělo chybět žádnému způsobu života.
Každý člověk potřebuje čerpat vnitřní energii z přímého setkání s Bohem - ať už je to v kontextu života v manželství, v řeholním nebo kněžském zasvěcení se Bohu.
Zajisté - forma naplnění konkrétního času v životním nasazení je u táty rodiny jiná, než jakou prožívá kněz nebo řeholnice. Základ a zdroj naší lásky je však stejný. Ježíš nám připomíná, abychom zbytečnými a přehnanými starostmi, které vychází z vlastního sebehodnocení a jeho naplnění, nezaházeli v sobě to, co potřebuje mít prostor - tedy přebývání s Bohem, od kterého můžeme načerpat vnitřní sílu k naplnění svého životního povolání.
Zkusme se ještě ztišit pět minut a v tomto krátkém čase pozdravme našeho Pána, naslouchejme v tichu, co si dnešní den od nás přeje. Z tohoto ticha prožitého s Ježíšem vyroste správné posouzení věcí a záležitostí, které běžně prožíváme.