Zelený čtvrtek - Bůh nám slouží

Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, kdy měl přejít z tohoto světa k Otci. A protože miloval svoje, kteří byli ve světě, projevil jim lásku až do krajnosti. Bylo to při večeři. Ďábel už vnukl Jidáši Iškariotskému, synu Šimonovu, myšlenku, aby ho zradil.

Ježíš věděl, že mu dal Otec všechno do rukou a že vyšel od Boha a vrací se k Bohu. Proto vstal od večeře, odložil svrchní šaty a uvázal si kolem pasu lněnou zástěru. Potom nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat jim je zástěrou, kterou měl uvázanou kolem pasu.

Tak přišel k Šimonu Petrovi. Ten mu řekl: "Pane, ty mi chceš mýt nohy?"

Ježíš mu odpověděl: "Co já dělám, tomu ty nyní ještě nemůžeš rozumět; pochopíš to však později."

Petr mu řekl: "Nohy mi umývat nebudeš! Nikdy!"

Ježíš mu odpověděl: "Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl."

Šimon Petr mu řekl: "Pane, tak mi umyj nejen nohy, ale i ruce a hlavu!"

Ježíš mu odpověděl: "Kdo se vykoupal, potřebuje si umýt jen nohy, a je čistý celý. I vy jste čistí, ale ne všichni." Věděl totiž, kdo ho zradí; proto řekl: "Ne všichni jste čistí."

Když jim tedy umyl nohy, zase si vzal na sebe své šaty, zaujal místo u stolu a řekl jim: "Chápete, co jsem vám udělal? Vy mě nazýváte Mistrem a Pánem, a to právem: to skutečně jsem. Jestliže jsem vám tedy umyl nohy, já, Pán a Mistr, máte také vy jeden druhému umývat nohy. Dal jsem vám příklad: Jak jsem já udělal vám, tak máte dělat i vy." (Jan 13,1-15)

Dovolím si citovat P. Tomáše Halíka: "Kdybych potkal církev evangelicky chudou, naplněnou pokorou a svatostí všech svých údů, nedávající nikomu v ničem příčinu k pohoršení, ano, onu nevěstu krásnou, "církev svatou, slavnou bez poskvrny", o níž čteme v Písmu, uznal bych, že se tentokrát v ďáblově maskérně ještě více snažili.

"Kde jsou tvé rány?" zeptal bych se. Kde jsou všechny projevy naší lidské slabosti, hříšnosti, malověrnosti, kde je ta věčně uprášená a rozbahněná půda našeho člověčenství, do níž Bůh vložil semeno svého Slova a z níž uhnětl člověka?

Kde je ta věčně nečistá a neuklizená země, do níž poslal, vtělil své Slovo, svého Syna a z níž je tedy též uhněteno Jeho mystické tělo, církev - lidé jako já a vy?" (Z knihy Dotkni se ran)

Bůh Ježíš se k nám sklání. To on "uklízí", to on očišťuje naše duše a životy, to on v trpělivosti věků vstupuje do reálných temnot našeho smýšlení. Ukazuje nám cestu trpělivosti. Tady na zemi nikdy církev nebude dokonalá, i když má růst do plnosti Kristovy lásky. Musíme přijmout fakt také ohledně našeho života, že nikdy tady na zemi nebudeme "svatí". Nikdy nenastane chvilka, že bychom se už nemuseli přibližovat k Bohu, volat k němu o milosrdenství, žádat ho o uzdravení z našich nemocí egoismu, vlastních představ, které jsou na hony vzdáleny skutečné pravdě. Vždy tu bude církev zraněná a zraňující. Budeme tady my, zranění a zraňující.

A do této reality zaznívá Kristův hlas dnešního evangelia - radostné zvěsti o našem uzdravení:

"Dal jsem vám příklad: Jak jsem já udělal vám, tak máte dělat i vy."

Můžeme se cítit hodnotní, mít vědomí své ceny, velikosti, dokonce máme si uvědomovat, že jsme Božími syny a dcerami. Z tohoto vědomí má však stejně okamžitě prýštit pokora milující služebné lásky, která v sobě nese nekonečnou trpělivost s nedostatky, hříšností i omezeností růstu nás samých a našich bližních.

Jsme společenství těch, kteří jsou hříšní, a mocí Ježíše Krista právě v tomto prostředí temnoty má začít zářit světlo naší snahy o projevy lásky a vytváření světa, ve kterém můžeme společně žít - tak jak nás to učí Kristus.

Pane Ježíši, ty jsi se svým Otcem a Duchem jediný svatý.

Chceme mít podíl na tvé lásce tím, že se ti vydáváme do rukou.

Necháváme se tebou očišťovat, uzdravovat, pronikat tvou přítomností.

Ty buď naší svatostí, silou, cestou, pravdou a životem. Amen.