Ježíš je hladový po naší lásce, po naší odpovědi na jeho obětování se za ná...
Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství; postavili ji doprostřed a řeknou mu: "Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice. V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?" Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat.
Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi. Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: "Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!" A opět se sklonil a psal po zemi. Když to uslyšeli, zahanbeni ve svém svědomí vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až tam zůstal sám s tou ženou, která stála před ním. Ježíš se zvedl a řekl jí: "Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?" Ona řekla: "Nikdo, Pane." Ježíš jí řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!" (Jn 8,3 - 11)
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti, že jsi svým křížem vykoupil svět.
Co s námi dělá hřích? Je to pád naší duše. Pád našeho "já" do prostředí bez Boha. Je to propad do temnoty srdce, kde naším rozhodnutím přestane svítit světlo Boží přítomnosti. Hřích je naším rozhodnutím, kdy v sobě popřeme v nějaké záležitosti Boží původ a přijímáme jinou cestu, než jakou máme kráčet. Je to porušení zákona života, zákona Božího, kterým Pán definoval naši existenci. Zároveň se po hříchu dostavují výčitky svědomí jako Boží výkřik lásky, která byla odmítnuta, kterou člověk nepřijal.
Ježíš, obtížen hříchy světa, na svém těle, duši i psychice zakusil nápor hříchu, výčitek svědomí všech duší, úzkost srdce, prázdnotu pekla, tíživou samotu existence bez Boha. Samota, nápor hříchu, úzkosti lidstva, utrpení zlomených duší, veškeré zlo, které se objevilo v srdci člověka a realizovalo se hříšným rozhodnutím lidské vůle - to všechno srazilo Ježíše do prachu země.
Tento prach země je při Ježíšově pádu smíchán s jeho krví, cenou za naše hříchy. A skrze tuto krev Bůh tvoří nového člověka. Už nejsme jenom prachem, kterému na počátku Bůh vdechl život, ale prachem přetvořeným jeho krví. Když totiž ležíme před Ježíšem v pravdě své hříšnosti, v prachu bezradnosti a své vlastní slabosti, toužící se vymanit ze svého hříchu, pak skrze jeho krev slyšíme osvobozující výrok: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!" Jeho krev, kterou za každého z nás prolil, je jeho životem a jeho život přesahuje cenu našeho života. On má tak moc osvobodit nás od našich hříchů, když je přijal na sebe a pod jejich tíhou padl do prachu země. Mocí své lásky se opět zvedá a kráčí dál.
Připravme se ke svátosti smíření, padněme na kolena před naším Pánem s prosbou o odpuštění. On přistoupí a svým odpuštěním nás znovu pozvedne, obejme, přijme za své a půjde dál naší životní cestou.
Pane Ježíši, smiluj se nad námi i nad dušemi v očistci. Amen.