Nový rok

Řada lidí se ptá, co jim tento rok přinese. Je jisté, že přinese věci příjemné a nepříjemné a nic nám celkem nepomůže, když budeme dopředu vědět, kolik bude kterých. Důležitější je otázka, co přineseme my. Co přineseme do tohoto roku, do vlastního života, do života svého okolí, do života světa. Mnoho lidí se na to ptá i mimo oblast víry.

Začínáme nový rok v "občanském" životě, nikoliv nový "církevní" rok. Avšak pozemský rok, všední dny, život v práci a starostech, to je přece pole, na kterém musíme před Bohem uskutečňovat naší spásu. A proto máme všechny důvody k tomu, abychom i tento rok započali ve jménu Božím.

Často se hovoří o nejdůležitějších hodinách, nejkrásnějších a nejsvětějších okamžicích v životě člověka a myslí se pak střídavě - podle toho, co se právě slaví - na první svaté přijímání, den svatby, příjetí těla Kristova, svátost kněžství a jiné významné události. Jsou tyto události ony hledané veliké hvězdné hodiny života? Jsou plností věčnosti, která vchází do okamžiku času? Mohlo by se to tak jevit. Bylo by podivuhodné, kdyby v této svátostné podobě zde byla plnost vlastního času, kdyby plnost času se stala přitomností v našem životě.

Můžeme být zoufalí nebo plni žalu, když si na Silvestra uvdomíme, že opět neodvolatelně uplynula část našeho pozemského života. Avšak čas kvapí vstříc Bohu a jeho věčnosti, nikoliv minulosti a zániku. A proto: ve jménu Božím! Přichází nový rok. Co přinese? Nemyslím ve světě, politice a církvi. Myslím: pro mne. Právě pro mne. Neboť taková otázka a taková starost jsou oprávněné. Uvažme totiž: jednou odejdu a víc zde nebudu. A má víra, nikoliv má egoistická domýšlivost, říká, že teprve pak budu opravdu existovat, že budu tím, čím jsem se zde a nyní stal. Neboť výnos tohoto času se shromažďuje v tom, co nazýváme věčností, mou a tvou jedinečnou, nezaměnitelnou a nepřenositelnou věčností.

Mám tedy právo tázat se, co mně nový rok přinese. A všechny ostatní události jsou přece nakonec důležité jen tím (ovšem v míře, kterou povrchní lidé vůbec netuší), jak tomuto člověku, onomu, mně a tobě přispějí k této věčnosti. Čas, který lidé potřebují na práci ve svém zaměstnání, je čím dál tím kratší. Zato je více volného času, prodlužuje se stále více víkend a dovolená. Když se však podíváme okolo sebe, zjistíme, že lidé mají stále naspěch. Tak často slyšíme zaklínadlo z úst moderního člověka: "Nemám čas!" Ještě nikdy nebylo tolik uštvaných lidí. Staří otcové a matky čekají nekonečně dlouho na návštěvu svých dětí. Nemocní a staří jen přihlížejí, jak mladí a zdraví chvátají okolo nich, pohání je čas. Manželé se stávají sobě navzájem cizími, nemají jeden pro druhého čas. Proč máme tak málo času? Naše okolí, reklama, zábavní průmysl nám naléhavě a bez přestání ukazuje, co všechno musíme mít, co všechno musíme udělat, co všechno musíme dokázat, abychom byli "šťastní, radostní, svěží a dokonalí". Celý život se tím ale stává zmatený a neúnosný. Přestaň s tím vražedným tempem. Udělej si čas na to, abys byl dobrým člověkem pro své bližní.

Jeden člověk, jenž hledal radu, přišel k mistru Eckehardovi, mnichu ze St. Gallen a duchovnímu básníku (909-973), s dotazem, který člověk je nejdůležitější, která hodina je nejdůležitější a který skutek v životě je nejdůležitější. Mistr Eckehard na to odpověděl: "Nejdůležitější člověk je ten, který stojí nyní před tebou, nejdůležitější hodina je nynější hodina a nejdůležitější skutek je skutek lásky, který můžeš nyní vykonat. Zítra by již mohlo být pozdě.

Co mi nový rok přinese? Boha v plnosti mého času. Běžím, praví apoštol. Nepohlížím nazpět. Nemyslím, že jsem již dosáhl cíle, ale běžím, abych jej dosáhl. I novému roku je možno zavolat "maranatha" (přijď náš Pane)! Neboť přichází Pán. I v novém roce mého života.

Co mně přináší nový rok? Ježíše Krista, ukřižovaného a vzkříšeného, přináší tajemství jeho smrti a jeho života do mého života a mého umírání, jeho jasné světlo do úsilí mé víry, jeho zaslíbení do obtíží mé naděje, jeho lásku ke mně do stále nového pokusu ho láskyplně nalézt v účasti na jeho osudu. Abychom Boha zcela dosáhli, musíme se mu v tomto čase svobodně zcela odevzdat. Udělej si čas na to nejdůležitější - na Pána - a On ti dá čas na všechno potřebné. Terezie z Avily řekla:  Nic tě nemá znepokojovat, nic mást, všechno přejde. Bůh zůstává stále týž. Trpělivost dosáhne všeho. Kdo má Boha, tomu nemůže nic scházet. Bůh sám stačí.