Ježíš vystupuje po završení díla vykoupení na nebesa do slávy svého Otce.
Štěpán, plný milosti a síly, dělal mezi lidem veliké divy a znamení. Ale tu zasáhli někteří z tak zvané synagógy propuštěnců s lidmi z Kyrény, Alexandrie, Kilíkie a Asie a začali se přít se Štěpánem. Nemohli však obstát před jeho moudrostí a Duchem, který z něho mluvil. Když to slyšeli, velmi se rozzuřili a skřípali zuby proti němu.
On však plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici. A zvolal: "Vidím nebesa otevřená a Syna člověka, jak stojí po Boží pravici! "
Oni se však dali do velkého křiku, zacpávali si uši a všichni se na něho zuřivě vrhli. Pak ho vyhnali ven za město a začali ho kamenovat. Svědkové si přitom složili svrchní šat k nohám jednoho mladého muže - jmenoval se Šavel. Tak Štěpána kamenovali.
A on se modlil: "Pane Ježíši, přijmi mého ducha!" Klesl pak na kolena a hlasitě zvolal: "Pane, nepřičítej jim tento hřích." A po těchto slovech skonal. (Sk 6,8-10;7,54-60)
Z krátkého opisu mučednické smrti sv. Štěpána můžeme vnímat, jak Duch Ježíše Krista utváří nitro člověka, jak víra v Ježíše Krista dodává člověku podobnost Bohu. Duch svatý vytváří v nás odvahu přijímat pravdu života. Tato pravda, která je Božím slovem, pokud se jí otevíráme, osvobozuje nás od našich hříchů, protože si je před Bohem přiznáváme a toužíme žít novým životem, který nám Ježíš nejenom nabízí, ale také v nás vytváří. Náš Pán nám je odpouští a svátostným způsobem ve zpovědi potvrzuje svou lásku k nám, která své odpuštění dává úplně a bez hranic.
Štěpán, který uvěřil v Krista, byl obdařen Boží moudrostí, před kterou nedokázala obstát tzv. moudrost lidská, která se chtěla křečovitě držet zažitých představ o Bohu. Duch svatý v nás působí, že my ve svém životě Ježíše vidíme. Vidíme ho pohledem ticha, kterým v osobní modlitbě dáváme Bohu prostor, aby k nám promlouval. Ježíše také vidíme v životních událostech, které také interpretujeme v jeho Duchu a z jeho pohledu.
Ve světě kolem nás, ve svém srdci i v našich bližních vidíme skrze Božího Ducha Ježíšovu slávu, která se má jednou završit v celém společenství církve, v životě každého z nás.
K Vánocům patří odpuštění. Štěpán odpustil z hloubi svého srdce svým vrahům. Malý Ježíšek položený v jeslích nám ukazuje něžnou odpouštějící lásku nebeského Otce.
K Vánocům patří pravdivost. Bůh zjevuje pravdu o sobě ve své Synu, který se stává malým dítětem, aby nám ukázal, že se nám vydává všanc, abychom se mu i my vydali všanc.
K Vánocům patří světlo Ducha svatého. Ve světle Vánoc, kterým září přítomnost Božího Ducha, můžeme také my zazářit trpělivostí v nesnázích, tak jako Josef s Marií, když museli snášet bolest z nepřijetí, když se měl Ježíš narodit.
Vyprošujme si navzájem Božího Ducha, aby naše chování v sobě neslo známky ducha sv. Štěpána.