Ježíš je hladový po naší lásce, po naší odpovědi na jeho obětování se za ná...
Ježíš se odebral do jednoho města - jmenovalo se Naim. Šli s ním jeho učedníci a velký zástup. Když se přiblížil k městské bráně, právě vynášeli mrtvého; byl to jediný syn a jeho matka byla vdova. Z města ji doprovázel velký zástup.
Když ji Pán uviděl, bylo mu jí líto a řekl jí: "Neplač!"
Přistoupil k márám a dotkl se jich. Ti, kdo je nesli, se zastavili.
Řekl: "Mládenče, pravím ti, vstaň!"
Mrtvý se posadil a začal mluvit. Ježíš ho vrátil jeho matce.
Všech se zmocnila bázeň, velebili Boha a říkali: "Veliký prorok povstal mezi námi" a "Bůh navštívil svůj lid!" Tato zpráva o něm se roznesla po celém Judsku i po celém okolí. (Lk 7,11-17)
Ježíš je plný lásky, milosrdenství, soucitu s trpícími. Svým skutkem vzkříšení mládence nám chce ukázat mnohem větší skutečnost, než pouhé vzkříšení z mrtvých. Ježíš je nadějí všech, kteří v sobě nesou znamení smrti, zvláště znamení smrti své duše.
Ježíš chtěl vzkřísit z mrtvých i lidi, kteří provázeli uplakanou vdovu. Chtěl vložit živou naději, že tak, jako jeho slovo křísí k časnému životu, stejně tak vzkřísí svou božskou mocí k životu duše obtížené hříchy a výčitkami svědomí. Tak, jako měl soucit s plačící vdovou, která ztratila svého syna, tak má soucit s námi, když jsme ztratili svou vlastní duši a má moc nás vzkřísit k novému životu.
Nechme k sobě přistoupit Ježíše v této chvíli. Nechejme, ať jeho pohled pronikne naše srdce, naše mezilidské vztahy, naše úmysly, naše skutky, naši minulost i přítomnost. Nechme před Kristem naše "já" zcela obnažené i s tím vším, za co se sami před sebou stydíme. Ať dech Ježíšova života nade vším, co má v nás žít, vyřkne uzdravující: "Vstaň". Ať v nás opět povstane k životu láska nezištná, trpělivá a obětavá. Ať v nás zůstane navěky.