Vstanu a půjdu k svému otci

K Ježíšovi přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali: "Přijímá hříšníky a jí s nimi!"

Pověděl jim tedy toto podobenství: "Jeden člověk měl dva syny. Mladší z nich řekl otci: `Otče, dej mi z majetku podíl, který na mě připadá.' On tedy rozdělil majetek mezi ně. Netrvalo dlouho a mladší syn sebral všechno, odešel do daleké země a tam svůj majetek rozmařilým životem promarnil.

Když všechno utratil, nastal v té zemi velký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho hospodáře v té zemi. Ten ho poslal na pole pást vepře. Rád by utišil hlad lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedával. Tu šel do sebe a řekl: `Kolik nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já tady hynu hladem! Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už si nezasloužím, abych se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků!'

Vstal a šel k svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil. Syn mu řekl: `Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už si nezasloužím, abych se nazýval tvým synem.' Ale otec nařídil služebníkům: `Honem přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy! Přiveďte vykrmené tele a zabijte ho! A hodujme a veselme se, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zas nalezen!' A začali se veselit.

Jeho starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to znamená. On mu odpověděl: `Tvůj bratr se vrátil a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že se mu vrátil zdravý.' Tu se (starší syn) rozzlobil a nechtěl jít dovnitř. Jeho otec vyšel a domlouval mu. Ale on otci odpověděl: `Hle, tolik let už ti sloužím a nikdy jsem žádný tvůj příkaz nepřestoupil. A mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prohýřil tvůj majetek s nevěstkami, dals pro něj zabít vykrmené tele!' Otec mu odpověděl: `Dítě, ty jsi pořád se mnou a všechno, co je moje, je i tvoje. Ale máme proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zase nalezen.'" (Lk 15,1-3.11-32)

 V jednom ze svým nejkrásnějších podobenství Ježíš poodhaluje tvář svého Otce, který je také naším Otcem. Kolik dobra prokázal otec v tom podobenství svému synu. Ve svobodě, kterou dává svému nejmladšímu, v štědrosti, kterou oplývá, projevuje svou důvěru a lásku. A také v této "marnotratnosti" svobody, kterou projevuje, ztrácí všechno. Syn odchází z domu a ztrácí nejen to, co pro něj otec získal ve své pracovitosti, ale také sám sebe - v rozmařilém životě.

"Marnotratnost" nebeského Otce se projevuje také na nás. Je to však jeho nekonečná láska, která se dává ve svobodě, kterou nám dává. Bůh nás stvořil nás na svůj obraz a kromě jiného nám vložil do vínku svobodu, ve které se máme naučit nekonečnosti lásky. O toto semínko svobody se musíme starat. Ono může růst pouze ruku v ruce s láskou, důvěrou, odvahou dávat svobodu druhým.

Kolik jsme toho už promarnili! Kolik dobra jsme mohli udělat. Kolik jsme toho zanedbali. V čem všem ztrácíme svou vlastní tvář, tvář nebeského Otce, která je nám vpečetěna v našem svědomí!

V našem obrácení dejme akcent v první řadě na vědomí, jak moc si nás nebeský Otec zamiloval. Dokonce jak nás žehnal a obdarovával dobrem, když my jsme se mu vzdálili a šli jsme po svých cestách, na kterých jsme se ztratili.

Promítněme si "marnotratnost" našeho Otce a naši marnotratnost. Uvědomme si, v čem všem je potřebné si říci: "Vstanu a půjdu k svému Otci!" A také to udělejme!

 Pane Ježíši, chci se naučit tvé věrnosti.

Nic jiného jsi nedělal, jenom jsi v lásce ke svému Otci

plnil jeho vůli a obdaroval nás záchranou.

Ty nás přivádíš znovu k Otci

a tou cestou k němu, když chceme povstat

z našich hříchů, jsi ty sám.

Dej mi, Pane, vroucí lásku k našemu Otci!

Dej, ať pochopím jeho milosrdenství,

ať si dám říct deštěm jeho nekončící štědrosti,

ať se s ním smířím a vrátím se domů.

Mou dospělostí ať není svévolnost,

ale růst svobody v investování všech Božích darů

do projevů nezištné lásky.

Obdaruj mě pokorou, lítostí nad mými hříchy

a odvahou vstát a jít k svému Otci,

abych se mu omluvil za všechno, co jsem promarnil. Amen.