Ježíš je hladový po naší lásce, po naší odpovědi na jeho obětování se za ná...
Ježíš řekl: "Běda vám farizeům! Odevzdáváte desátky z máty, routy a ze všech zahradních rostlin, ale nedbáte na spravedlnost a lásku, kterou žádá Bůh. Toto bylo třeba činit a to ostatní neopomíjet. Běda vám farizeům! S oblibou sedáte na předních místech v synagógách a líbí se vám, když vás lidé na ulici zdraví. Běda vám! Jste jako zapomenuté hroby, po nichž lidé nahoře chodí a nevědí o nich." Na to mu jeden ze zákoníků odpověděl: "Mistře, když toto říkáš, urážíš také nás!" On mu řekl: "I vám zákoníkům běda! Zatěžujete lidi břemeny, která nemohou unést, a sami se těch břemen nedotknete ani jediným prstem. (Lk 11,42-46)
Pán Ježíš radikálním způsobem napomíná farizeje a zákoníky. Varuje před špatným jednáním také nás. Ta špatnost spočívá v tom, že člověk ve svém vztahu k Bohu dává důraz na záležitosti, které Bohu neleží tolik na srdci a potom z nich dělá Boží přikázání. Přitom tento doměle dokonalý člověk zanedbává základ, který je jádrem náboženství - lásku a spravedlnost podle Božího srdce.
Pán Ježíš zná i náš nedostatek lásky, neochotu přijímat bližního takového, jaký je. Bůh dobře vidí i naše náboženské ješitnosti, zvykovost bez ducha, automatizmy, které si už ani neuvědomujeme. Například někdo může mluvit s druhým o chybách jiného, kráčet přitom kolem kostela a zbožně se pokřižovat. Jiný může jít k svatému přijímání a předtím při obřadu pokoje svému sousedovi nepodá ruku.
Nechme se "zpracovat" Boží přítomností , nechejme také zaznít Ježíšovo běda i nad naším špatným jednáním. On to neříká proto, aby nás odsoudil, ale proto, abychom se zamysleli a vymanili se s jeho pomocí ze špatného smýšlení a překrucování Božího slova k našemu domnělému prospěchu.
