Výzva pro postní období obrátit se k Bohu
Apoštolové prosili Pána: „Dej nám více víry!“ Pán řekl: „Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko a řekli této moruši: `Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře!', poslechla by vás.
Když někdo z vás má služebníka a ten orá nebo pase, řekne mu snad, až se vrátí z pole: `Hned pojď a sedni si ke stolu'? Spíše mu přece řekne: `Připrav mi večeři, přepásej se a obsluhuj mě, dokud se nenajím a nenapiji. Potom můžeš jíst a pít ty.' Děkuje snad potom tomu služebníkovi, že udělal, co mu bylo přikázáno? Tak i vy, až uděláte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: `Jsme jenom služebníci. Udělali jsme, co jsme byli povinni udělat.'“ Lk 17,5-10
V naší době dnešní evangelium, zvláště jeho závěr, může znít, jako by nám neměl co říci. Vždyť lidé žijí ve společnosti, kde už nejsou králové a poddaní, páni a sluhové. Podobenství o pánovi a služebníku může spíše vyznít jako prapodivná analogie na Saturnina - knihu Zdeňka Jirotky o sluhovi, kterého téměř nechtěně získá muž dobrého společenského postavení a vychování. Ten sluha se de facto stane pánem svého zaměstnavatele a způsobí v jeho dosud poklidném životě řadu překvapivých zvratů a situací. Jinou analogii bychom na situaci pán a sluha snad u nás ani nenašli.
Nicméně, když vnímáme Ježíšovo slovo v kontextu našeho vztahu k Bohu, získá zajisté mnohem pravdivější a reálnější podobu, která se přímo našeho života dotýká. V práci pro Boží království se může do našeho srdce vkradnout náboženská pýcha, aniž bychom si to na začátku příliš všímali. "Naše" dílo se nám může zdát často důležitější, než činnost někoho jiného. Můžeme být tak pohlceni "zbožným" aktivismem, že někde v nitru našeho já se může objevovat pocit, že jsme důležitější v Božím plánu, než třeba někdo, kdo navenek nedělá tolik dobra.
Pán Ježíš je Bůh a Pán. On nám ukázal, že nám slouží, abychom skrze jeho pokoru dosáhli věčného života. On myl nohy svých učedníků. Slouží nám svým slovem, příkladem, utrpením, smrtí - kdy na sebe dokonce bere všechny naše viny. On jenom kvůli nám se zřekl "pohody" nebeské slávy a všechnu tíhu lidského života prožil kvůli nám. Svým zmrtvýchvstáním nám také posloužil - abychom měli společně s ním stejný věčný život, který on má od Otce. Dorůstejme do velikosti Ježíšovy služebné lásky.
Až budeme mít pokušení k jakékoli nadřazenosti nebo srovnávání se s druhými v jejich neprospěch, vzpomeňme si na dnešní evangelium a buďme si velmi dobře vědomí toho, že všechna naše šikovnost a možnost růstu je Božím darem a že bez našeho Pána bychom nebyli schopni žádného dobra. A navíc - udělali jsme, co jsme byli povinni udělat. To nás od náboženské pýchy bude ochraňovat.