Výzva pro postní období obrátit se k Bohu
Když jej odváděli, zastavili nějakého Šimona z Kyrény, který šel z pole, a vložili na něho kříž, aby ho nesl za Ježíšem. (Lk 23,26)
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti, že jsi svým křížem vykoupil svět.
Kolikrát nás okolnosti přímo nutí, abychom pomohli druhým. Skutečná pomoc však začíná až tehdy, kdy naše pomoc je důsledkem lásky k bližnímu. Vždy rozhoduje úmysl. Ten dává hodnotu našim skutkům. Někdy se naše pomoc stává láskou postupně. Donuceni okolnostmi a vstupem do prostředí křížů našich blízkých postupně zjišťujeme, jak to mají těžké. A naše neochota se může změnit v lásku. Někdy je tedy dobrý i ten první krok, když se necháme donutit k dobru. Ono nás to může přivést ke kroku druhému - opravdové lásce.
V tajemství tohoto zastavení si můžeme vzpomenout na Ježíšova slova, co bude na posledním soudu rozhodovat o našem věčném životě nebo věčném zavržení:
"Neboť jsem hladověl, a dali (nedali) jste mi jíst,
žíznil jsem, a dali (nedali) jste mi pít,
byl jsem na cestách a ujali (neujali) jste se mě,
byl jsem nahý, a oblékli (neoblékli) jste mě,
byl jsem nemocen a navštívili (nenavštívili) jste mě,
byl jsem ve vězení a přišli (nepřišli) jste za mnou." (srv. Mt 25, 31-46)
Jinými slovy: "Nesl jsem kříž a obešli jste mě, nepomohli jste mi".
Peklo ve své podstatě je nezájem o potřeby bližního. Je to pasivita v životě člověka ohledně lásky vůči svým nejbližším a ostatním bližním. Je to chlad egoistického srdce, zaměřeného pouze na své záležitosti. Peklo - to je neposloužit. Ďábel je zosobněné: "Non serviam - Nebudu sloužit". To je jméno satana. Je to pravý opak Boha.
Ježíš řekl: "Vždyť Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé." Tedy on je tím opravdovým Šimonem z Kyrény, který nám chce nést kříž - ten nejtěžší - pod kterým nejčastěji klesáme a to je kříž naší hříšnosti, které se nedokážeme zbavit svými silami. K našemu životu patří také umění přijmout pomoc, a zvláště tu, kterou nám nabízí Boží milosrdenství. Někdy je mnohem těžší nechat si pomáhat, než pomoct druhým. Vyžaduje to mnohem více síly charakteru, pokory a trpělivosti, než přemáhání své lenosti ve službě druhým.
Nechme si tedy pomoci od Ježíše, který na naší křížové cestě nechce být jenom Šimonem z Kyrény. On přichází jako náš Spasitel a Vykupitel, když říká: "Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží." (Mt 11,28 - 30) Tak nám Pán nadlehčuje ty nejtěžší kříže.
Pomáhejme tedy druhým tak, abychom jim nebrali svobodu. Kdykoli budeme chtít posloužit druhým, mějme na paměti posílení jejich hodnoty v jejich vlastních očích.
Můžeme tedy ulehčit kříž našemu Pánu. Tím, že sami přijmeme jeho pomoc, že si necháme odpustit hříchy, že ho přijmeme do svého života a budeme kráčet podle jeho slova. Pak si ještě lépe všimneme druhého člověka s jeho skutečným křížem a ochotně mu přispěcháme na pomoc. To pak bude ta nejúčinnější útěcha pro našeho Pána na jeho křížové cestě.
Pane Ježíši, smiluj se nad námi i nad dušemi v očistci. Amen.