13. zastavení - Maria přijímá z kříže mrtvé tělo svého Syna

V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním. Jemu bylo Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše. A tehdy veden Duchem přišel do chrámu.

Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co o dítěti předepisoval Zákon, vzal ho Simeon do náručí a takto chválil Boha:

"Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane,

podle svého slova,

neboť mé oči viděly tvé spasení,

které jsi připravil přede všemi národy

- světlo, jež bude zjevením pohanům,

slávu pro tvůj lid Izrael."

Ježíšův otec a matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. A Simeon jim požehnal a řekl jeho matce Marii: "Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat - i tvou vlastní duši pronikne meč - aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí." (Lk 2,25 - 35)

Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti, že jsi svým křížem vykoupil svět.

Pod křížem, kdy snímají mrtvé tělo Ježíše a Maria jej v slzách objímá, naplňují se slova starce Simeona: tvou vlastní duši pronikne meč - aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí. Vyšla najevo neochota představených židovské církve přijmout pravdu o Bohu. Vyšlo najevo, jak se lidé v davu nechají snadno zmanipulovat, aby volali: "Ukřižuj ho". Tváří v tvář Kristu, ranám jeho těla, můžeme my sami vidět, co ve skutečnosti znamená hříchem v sobě zabíjet pravdu, stavět se proti svému svědomí a Božímu hlasu v nás. Maria zblízka vidí následky smýšlení nás lidí.

Místo nenávisti, na kterou by lidsky měla právo, v umučeném těle svého Syna nás Maria s láskou přijímá, i když jsme jí umučili Syna. Hříchem nebičujeme a nekřižujeme pouze Ježíše, ale také Marii. Hříchem zabíjíme i sami sebe a vytváříme v sobě prostředí bez Boha, bez života, bez lásky.

Když Ježíš umíral a řekl své Matce: "Ženo, to je tvůj syn", Maria přijala apoštola Jana a také každého z nás. Porodní bolesti jejího nového mateřství dosáhli vrcholu, když objímala a líbala zmučené tělo svého Syna. V této bolesti, kdy se opět ukázalo vítězství Kristovy lásky nad nenávistí, si nás Maria navždy zamilovala jako děti, které musí chránit a přivést do věčného života mocí svého Syna.

Je tedy na nás, jak přijmeme naši nebeskou Matku Marii. Vždyť Ježíš řekl Janovi, který stál pod křížem: "Hle, tvá matka". A od té doby si ji vzal k sobě. Vezměme si k sobě naši nebeskou Matku. Oslovujme ji v těžkostech i v pokušeních. Ona je útočištěm nás hříšníků zvláště tehdy, když ztrácíme odvahu přiblížit se k Ježíšovi.

Znovu se podívejme zrakem naší duše na Marii, jak objímá mrtvé tělo svého Syna. Přijímejme její slova, která mluví v evangeliu, ve Fatimě, v Lurdech, v Medžugorje. Ona k nám promlouvá: "Udělejte všechno, co vám Ježíš řekne". Podívejme se na desítky obrazů a soch naší Matky po celém světě, která skrze ně prolévá krvavé slzy úzkosti nad naší neposlušností a vyzývá nás k obrácení a smíření s Bohem, vede nás k proměně životního stylu a ke smíření se s druhými. Uposlechněme Mariin hlas a prosme o proměnu našeho života.

Pros za nás Matko, milosti,

ať krev Syna, tvé žalosti,

na nás nejsou ztraceny.

Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi i nad dušemi v očistci. Amen.