Výzva pro postní období obrátit se k Bohu
Když Ježíš učil, řekl: "Varujte se zákoníků, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, stojí o pozdravy na ulicích, o přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách. Vyjídají domy vdov a dlouho se naoko modlí. Ty postihne tím přísnější soud." Sedl si naproti chrámové pokladnici a díval se, jak do ní lidé vhazují peníze. A mnozí bohatí dávali mnoho. Přišla také jedna chudá vdova a vhodila dvě drobné mince, dohromady čtyrák. Zavolal své učedníky a řekl jim: "Amen, pravím vám, tato chudá vdova dala víc, než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. Všichni totiž dávali ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku: dala, co měla, všechno, z čeho měla být živa." (Mk 12,38-44)
Pán Ježíš v dnešním evangeliu mluví o dvou protichůdných životních postojích. Na jedné straně farizeus, hrdý na styl svého přesného plnění náboženských povinností, pyšný na svou duchovnost, deroucí se na přední místa ve společnosti. Před Bohem nerozhoduje to, co se děje navenek. Boží Duch proniká hlubiny lidských úmyslů, tajných přání a rozeznává srdce člověka. Nejhorší formou pýchy v Božích očích je ta náboženská - vnější výraz lásky k Bohu bez skutečné lásky - pouze s cílem upozornit na sebe, vyrobit si pocit jistoty o své bezúhonnosti a uměle si vytvářet svoji hodnotu.
Na druhé straně chudá, nenápadná vdova, se srdcem plným lásky k Bohu, odevzdává mu sebe, dává mu vše, co má. V několika málo mincích, které padají do chrámové pokladny, se skrývá láska k Bohu celým srdcem, celou silou, celou vůlí. Ta žena se vkládá Bohu zcela do rukou.
Bohu nejmilejší jsou ti, kteří se mu zcela vydají všanc. Jsou to ti, kteří se nesoustřeďují na to, co darují, ale hledají pouze toho, koho milují. Nečekají odměnu za své dary. Dobro nedělají proto, aby nutili Boha k zázrakům. Jednoduše v něm chtějí spočinout - jako v jediném smyslu svého bytí. Chudá vdova v daru posledního zbytku peněz vyjádřila Bohu, že ho miluje víc, než prostředky k životu.
Dnes máme na výběr. Chovat se arogantně, pyšně. Hrabat pro sebe pocty. Nebo - vložit do celého dne své srdce a nabídnout Bohu všechny události a všechny své myšlenky i skutky jako nepatrný dar. Ale v tomto gestu naší lásky se může skrývat celé naše srdce.
Pane Ježíši, dávám ti celý dnešní den a v něm se dávám celý tobě. Přijmi mne a uzdrav, abych se ti mohl dávat ve všedních maličkostech ještě více. Amen.