Výzva pro postní období obrátit se k Bohu
Za dnů judského krále Heroda žil kněz, jménem Zachariáš, z oddílu Abiova; měl manželku z dcer Áronových a ta se jmenovala Alžběta. Oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech Hospodinových příkazů a ustanovení. Neměli však děti, neboť Alžběta byla neplodná a oba byli již pokročilého věku.
Když jednou přišla řada na Zachariášův oddíl a on konal před Bohem kněžskou službu, připadlo na něj losem podle kněžského řádu, aby vešel do svatyně Hospodinovy a obětoval kadidlo. Venku se v hodinu oběti modlilo veliké množství lidu. Tu se ukázal anděl Páně stojící po pravé straně oltáře, kde se obětovalo kadidlo. Když ho Zachariáš uviděl, zděsil se a padla na něho bázeň. Anděl mu řekl: "Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena; tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození. Bude veliký před Pánem, víno a opojný nápoj nebude pít, už od mateřského klína bude naplněn Duchem svatým. A mnohé ze synů izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu; sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a vzpurné k moudrosti spravedlivých a připravil Pánu lid pohotový."
Zachariáš řekl andělovi: "Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem stařec a moje žena pokročilého věku." Anděl mu odpověděl: "Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem; byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zvěst. Hle, oněmíš a nepromluvíš až do dne, kdy se to stane, poněvadž jsi neuvěřil mým slovům, která se svým časem naplní." (Lk 1,5 - 20)
Někdy se nám Boží přísliby zdají neuvěřitelné. Zachariáš se modlil se svou ženou, aby mohli mít děti. Možná už jako stařec na svou modlitbu zapomněl. Bůh mu chce i do lidské nemožnosti ohlásit radostnou zvěst, že se stane otcem velkého proroka. Z našeho pohledu nemožné, ale Bohu, který má svůj plán lásky s každým z nás, je možné všechno.
Položme ve chvilce ticha před Pána naše nevyslyšené prosby, naše plány, naše současné starosti. Uvědomme si na chvilku, že on je Bůh a ve své lásce může všechno, ale že také vidí mnohem lépe to, co nám prospěje. Ve velké důvěře mu vložme do rukou svůj život, najděme odvahu vyznat mu hříchy a začněme smýšlet a konat tak dobře, jak to v hloubi duše toužíme. Zkusme zároveň vypozorovat, jaké tužby má náš Bůh. V krátké modlitbě vyslovme našemu Pánu velkou důvěru.