Advent - Bůh čeká na člověka

Ježíš prošel kolem Galilejského moře, vystoupil na horu a posadil se tam. Tu k němu přišly velké zástupy. Měly s sebou chromé, slepé, zmrzačené, němé a mnoho jiných; položily mu je k nohám a on je uzdravil. Když lidé viděli, že němí mluví, zmrzačení že jsou zdrávi, chromí že chodí a slepí vidí, žasli a velebili Boha Izraele.

Ježíš si pak zavolal své učedníky a řekl: „Je mi líto zástupu, protože už tři dny jsou se mnou a nemají co jíst. A nechci je nechat odejít hladové, aby je cestou neopustily síly.“

Učedníci mu řekli: „Kde bychom tady v neobydleném kraji sehnali tolik chleba, abychom mohli dát dosyta najíst tak velkému zástupu?“

Ježíš se zeptal: „Kolik máte chlebů?“

Odpověděli: „Sedm a několik malých ryb.“

Rozkázal, aby se lid posadil na zem, vzal těch sedm chlebů a ty ryby, vzdal díky, lámal a dával učedníkům a učedníci lidem. Všichni se dosyta najedli a sesbíralo se ještě plných sedm košíků

zbylých kousků (chleba). (Mt 15,29-37)

Říká se, že advent je také obdobím očekávání Božího příchodu. Bůh přichází k člověku jako první. Koná své činy v životě každého z nás. Vede nás a dává nám nový pohled na život a tak nás uzdravuje ze slepoty. Učí nás chodit jeho cestami a tak nás uzdravuje z ochrnulosti. Co je v nás zmrzačené, uvádí do pořádku. Bůh se stará také o běžné záležitosti našeho života. Kdyby například bylo dlouhodobě špatné počasí, zastihla by nás neúroda a hlad.

Bůh čeká, jak budeme reagovat na jeho dary. Advent se tak stává časem Božího očekávání. Bůh čeká, že za ním přijdeme a že necháme k němu přijít i naše nejbližší. Bůh na nás čeká, abychom k němu přišli a mohl nás uzdravit, posílit, obdarovat životem a svou přítomností. Advent je tedy i čas našeho příchodu do Ježíšovy blízkosti. Je potřeba přijít za ním, tak jak za ním přicházely velké zástupy. Vezměme sebou do Ježíšova společenství naše blízké, naše nemocné, kteří zvláště strádají nedostatkem naší lásky. Ježíš nás nechce nechat kráčet životem hladové, vždyť bez něj by nám došly síly. Posíleni Ježíšovou přítomností se staňme jeden pro druhého povzbuzením, staňme se znamením naděje a nějakou konkrétní službou si projevujme Boží lásku. Ve chvilce ticha si zkusme uvědomit, jak to dnes zrealizujeme.