Předložil jim jiné podobenství: "S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli. Když však lidé spali, přišel nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel. Když vyrostlo stéblo a nasadilo klas, tu ukázal se i plevel. Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: `Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal ten plevel?´ On jim odpověděl: `To udělal nepřítel.´ Sluhové mu řeknou: `Máme jít a plevel vytrhat?´ On však odpoví: `Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici. Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.´" (Mt 13,24-30)
Boží moudrost nás vede cestou spásy tváří v tvář zlu, které je ve světě i v nás samých. Boží království je v tom, abychom vytrvali s Kristem přes všechny překážky, kterými nás svět a naše egoismy chtějí proměnit v plevel. Často se ptáme, jak je možné, že Bůh nechá zlo v lidech tak působit. Na mnoha místech Písma Bůh vysvětluje, že chce dát hříšníkovi šanci. Kdyby Bůh okamžitě zasáhl proti nám vždycky, kdykoli zhřešíme, už bychom tady nebyli. Nicméně - jednou se zdefinitivní stav srdce každého z nás. Všechno do času. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Jednou vyjde najevo smýšlení všech srdcí a bude to zveřejněno a posouzeno. Plevy - životy zlých - budou páleny ohněm neuhasitelným a spravedliví zazáří v království míru věčným světlem lásky. Nebe i peklo - a to navěky - skutečně existuje. Záleží, jak se postavíme k životu. Máme jenom jeden život, jednu šanci a proto i plnou zodpovědnost, jak naložíme se svým životem. Ježíš popírá existenci reinkarnace.
Vyberme si život lásky, vstřícnosti, odpuštění a milosrdenství. Tehdy zazáří nebe - Boží království - už tady na zemi.