Ježíš - Boží moudrost

V ten čas řekl Ježíš: "Velebím, tě Otče, Pane nebes i země, že jsi ty věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zalíbilo. Všechno je mi dáno od Otce; a nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn - a ten, komu by to Syn chtěl zjevit. (Mt 11,25-27)

Pán Ježíš řekl tato slova poté, co káral města Chorazin, Betsaidu a Kafarnaum, že mu neuvěřila. Hledání výhod, křečovité držení se svých názorů, přehnané spekulace a enormní příliv informací, ve kterých lidské slovo ztrácí svou váhu, nás mohou vnitřně rozmělňovat a často nám zabraňují přijmout Boží slovo o naší spáse.

Co napsal sv. Bonaventura, jeden z největších křesťanských teologů středověku, o moudrosti maličkých:

"Kristus je cesta a dveře, Kristus je žebřík a vůz, on je slitovnice umístěná nad Boží archou a tajemství, které bylo skryté od věků. Kdo s celou rozhodností obrátí svou tvář k této slitovnici, pohlédne na Krista visícího na kříži, s vírou, nadějí a láskou, s oddaností, obdivem a radostí, s uznáním, chválou a jásotem, ten s ním koná paschu - přechod do ráje. Má-li však být tento přechod dokonalý, je třeba zanechat veškeré rozumové činnosti a v nejvyšším vzplanutí lásky být unešen a přeměněn v Boha. Ale to je hluboké tajemství, které nezná nikdo než ten, komu se toho dostane, a dostane se toho jen tomu, kdo po tom touží, a touží po tom jen ten, koho zapálí až do morku kostí oheň Ducha svatého, který Kristus seslal na svět.

Zkoumáš-li však, jak se to děje, ptej se milosti, a ne nauky, touhy, a ne rozumu, vzdychání modlitby, a ne horlivosti v četbě, ptej se Ženicha, a ne učitele, Boha, a ne člověka, temnoty, a ne jasu; neptej se světla, ale ohně spalujícího a unášejícího k Bohu zcela zvláštním pomazáním a žhoucím planutím lásky." (Ze spisu "Cesta duše k Bohu")

Pán Ježíš nechce, abychom pravdy víry přijímali v naivitě. V daru rozumu nám Duch svatý dává milost, abychom hledáním pravdy byli otevřeni na všechno, co Bůh chce učinit v našem srdci. Někteří lidé však hledají všechny možné výmluvy, jenom aby nemuseli Boží pravdu přijmout a tak nechat změnit svůj hříšný postoj, který jim vyhovuje.

Boží moudrost není moudrostí těch šikovných a protřelých. Je to moudrost života, moudrost, která člověku přináší pokoj, lásku, shovívavost, trpělivost, spravedlnost, pravdu, dobré svědomí a to všechno, po čem jako lidé toužíme a sami od sebe nemůžeme dosáhnout.

Moudří tohoto světa se spoléhají na svou chytrost, sílu, převahu a široké lokty. Bůh však přináší bláznovství kříže svého Syna, výzvu k přijetí faktu utrpení, které nám zkříží cestu. Přijetí utrpení se děje skrze moc Boží, kterou v sobě můžeme mít, když poprosíme, aby nás sám Pán vedl, aby on byl naší silou, naší svatostí a naším pokojem.

Prožijme dnešní den v dětské otevřenosti na všechno, co nám Pán pošle jako slovo či gesto lásky. Radostně mu děkujme, oslavujme ho myšlenkami, slovy i skutky. Radujme se, že se k nám sklání a přijměme od něj i slova napomenutí, která vyslovuje jenom proto, že nás miluje a touží po našem obrácení a záchraně.

Pane Ježíši, buď naší moudrostí. Ty buď naší formací, Ty buď Pánem i našeho svědomí, ať náš život se připodobní Tvému.

Také tě prosíme, dej každému z nás milost, ať nabízené milosti a dar poznání přijímáme s nadšením a radostí malých dětí a necháme se Tebou uzdravit od pýchy života.

Pane Ježíši, prosíme, dej nám čisté, přímé a průzračné srdce, ať žijeme moudrost života, která nekončí. Amen.