Výzva pro postní období obrátit se k Bohu
Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagogách, hlásal radostnou zvěst o Božím království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu.
Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Tu řekl svým učedníkům: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.“
Potom si zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vyháněli a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu. Těchto dvanáct Ježíš poslal a přikázal jim:
„Mezi pohany nechoďte a do žádného samařského města nevcházejte. Raději jděte k ztraceným ovcím z domu izraelského. Jděte a hlásejte: ‚Přiblížilo se nebeské království.‘ Uzdravujte nemocné, probouzejte k životu mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte zlé duchy. Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte.“ (Mt 9,35 - 10,1.5-8)
Když Ježíš procházel vesnicí nebo městem, jeho příchod znamenal radostnou zvěst zvláště pro nemocné, utrápené, zoufalé. Ježíš nerozdával peníze, neplatil za druhé jejich finanční dluhy, neřešil jejich hmotnou bídu. A přesto za ním šly zástupy těch, kteří chtěli něco víc, než "mít se dobře". Ježíš totiž lidi obohacoval něčím cennějším, než jsou peníze.
Boží Syn svým příchodem hlásal nový způsob života, dotýkal se svým slovem ještě hlubších nemocí, než jsou ty fyzické. Mnoho lidí bylo uzdravováno ze svých nemocí těla, ale také mnoho z nemocí své duše. Byli osvobozováni ze zahledění se do sebe. Ježíš otvíral lidská srdce k vzájemnosti, porozumění, bratrské lásce. Ježíš, Boží Syn, mluvil o tajemství samotného Boha Stvořitele, kterého nazýval Otcem a dokonce učil, abychom ho v modlitbě nazývali Otcem také my. Otcem života, Původcem vesmíru i naší existence, Otcem laskavým a odpouštějícím a jako jeho děti se naučili odpuštění jeden vůči druhému.
Ježíš prochází kolem našeho srdce a touží si v něm učinit příbytek skrze pravdu a lásku. Bůh se chce sdílet, mluvit o tom, jak žije, co mu leží na srdci, jak prožívá svou existenci. Chce s námi sdílet život, který nám daroval.
Také nyní, v čase adventu, Ježíš kráčí směrem k nám. Učí nás životu svým evangeliem, které také žije - učí nás svými skutky, učí nás svou obětavou láskou z kříže, abychom se změnili, zanechali žabomyších válek a rozbrojů. Ježíš nás přichází uzdravit.
Nechme Ježíše, aby se nás dotknul svou přítomností. Ve chvilce ticha mu řekněme, co nám nejvíc leží na srdci. Ježíš chce pravdu, ne nějakou uhlazenou napudrovanou řeč. Vyznejme se mu pravdivě, nejdříve ve svém srdci, v čem jsme si zablokovali k němu přístup. Pak mu to vyznejme ve svátosti smíření, ve které nám zvláštním způsobem otevře naše nitro, zahřeje nás něžnou odpouštějící láskou a potom nás pošle hlásat nový způsob života.
Pane Ježíši Kriste, prosím, dej mi sílu,
abych odpuštěním, trpělivostí
a každodenní věrnou láskou
uzdravoval ty, s kterými prožívám svůj život.
Mocí tvého poslání pronikni mě svým Duchem života,
ať v setkání se mnou se druzí setkají s tebou v mém jednání s nimi.
Děj, ať ve své mysli nosím ospravedlnění,
které dáváš každému kajícímu hříšníku,
abych svým postojem osvobozoval všechny duchovně malomocné
a dodal jim tak odvahu přijmout nekonečnou hodnotu, kterou mají
a kterou jim dáváš ty sám odpuštěním jejich hříchů.
Tvůj Duch svatý ať z prostoru mého života vyžene všechny démony,
ať prozáří temnoty a ať ve mně zazáří tvá přítomnost.
Dej, prosím, abych začal toužit po hodnotách,
které se nedají zpeněžit a které nezničí zlo ani smrt. Amen.