Ježíš uzdravuje naše svědomí

Když se Ježíš po několika dnech vrátil do Kafarnaa, proslechlo se, že je doma. Sešlo se tolik lidí, že už nestačilo ani místo přede dveřmi, a on jim hlásal Boží slovo. Tu k němu přicházeli s ochrnulým, čtyři ho nesli. Pro množství lidí se s ním nemohli k němu dostat. Proto nad tím místem, kde byl Ježíš, odkryli střechu, udělali otvor a spustili dolů lehátko, na kterém ochrnulý ležel. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnulému: "Synu, odpouštějí se ti hříchy."

Seděli tam však někteří z učitelů Zákona a ve svém srdci uvažovali: "Jak může ten člověk tak mluvit? Vždyť se rouhá! Hříchy přece může odpouštět jenom sám Bůh." Ježíš hned svým duchem poznal, že tak u sebe uvažují, a řekl jim: "Proč tak ve svém srdci uvažujete? Co je snadnější - říci ochrnulému: `Odpouštějí se ti hříchy', nebo říci: `Vstaň, vezmi své lehátko a choď'? Abyste však věděli, že Syn člověka má moc odpouštět na zemi hříchy" - řekl ochrnulému: "Pravím ti, vstaň, vezmi své lehátko a jdi domů!" On vstal, ihned vzal lehátko a přede všemi odešel, takže všichni žasli, velebili Boha a říkali: "Něco takového jsme ještě nikdy neviděli!" (Mk 2,1-12)

Žádný člověk nemůže sám sebe ospravedlnit, pokud své svědomí zatemní hříchem, osobní vinou. Nemůžeme se postavit před zrcadlo duše a jenom si říci: „Odpouštím si.“ To nefunguje. A i když si někdo tímto způsobem chce očišťovat své nitro – a jsou metody takového očišťování i v dnešní době – klame sám sebe. Svědomí se totiž oklamat nedá. Dá se otupit neustále prohlašovanou lží, klamným sebeospravedlňováním, výmluvami na vnější podmínky, kvůli kterým přece musíme konat tak či onak. Jenomže nemůžeme oklamat samých sebe. A i kdyby se nám to zčásti povedlo, svědomí jednou přinese celou pravdu na světlo v tu nejnevhodnější dobu a vezme na sebe formy různých nemocí, strachů, úzkostí, obav, psychických a fyzických problémů.

Ježíš dobře ví, že nemoc duše, naše vzdálení se od zdroje života – Boha – je mnohem horší, než fyzická nemoc nebo bolest. Proto s láskou, z hloubky své milosrdné vůle, říká nejdříve ochrnulému: ‚Odpouštějí se ti hříchy‘. Tento skutečný zásah do svědomí člověka obsahuje ospravedlnění, které je účinné. Je to totiž rozhodnutí autority, která utváří naše svědomí a před kterou se my zodpovídáme. Toto odpuštění Kristovo je uzdravující a vytváří světlo v jádru naší existence, kdy je uzdraven pramen našeho bytí. A toto světlo prozařuje pak všechny prostory, roviny a sféry lidské existence. Boží odpuštění ve svátosti smíření je skutečným základem našeho uzdravení fyzického a psychického, i když v nás zůstávají emocionální nánosy, které nám někdy mohou bránit dokonalé radosti z Ježíšova milosrdenství.

Pane Ježíši, věčné Milosrdenství Otce, přijď se svou milostí, dej nám dar překlenutí všech zbytečných strachů z vyznání se z hříchů ve svátosti smíření. V této svátosti se nás  chceš dotknout a chceš nás uzdravit mocí své lásky, která se ukázala na kříži. Přijď, Pane, a učiň si v nás příbytek. Ty sám buď strážcem čistoty našeho svědomí. Amen.