Výzva pro postní období obrátit se k Bohu
Když se naplňovaly dny, kdy měl být vzat vzhůru, pevně se rozhodl jít do Jeruzaléma a poslal před sebou posly. Vydali se na cestu a přišli do jedné samařské vesnice, aby tam připravili nocleh. Ale Samaritáni je nepřijali, protože měl namířeno k Jeruzalému. Když to uviděli učedníci Jakub a Jan, řekli: "Pane, máme přivolat oheň s nebe, aby je zahubil, jako to učinil Eliáš?" Obrátil se a pokáral je: "Nevíte, jakého jste ducha. Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit." A šli do jiné vesnice. (Lk 9,51-56)
Židé a Samaritáni byli v tichém nepřátelství, které vycházelo z rozdílného chápání náboženství a z historických souvislostí. Apoštolové Jakub a Jan byli rozmrzelí nad nevšímavostí Samaritánů. Ve svém hněvu chtěli zneužít přítomnost Božího Syna k trestu za nelásku a odmítnutí pomoci. Také ve svém afektu překroutili význam Starého zákona, když se odvolávají na Eliáše, který svolal oheň z nebe - ale ne proto, aby tento oheň spálil lid, ale aby nevěřící Izraelity přesvědčil, že je jenom jeden Bůh a modly jsou mrtvými výmysly.
Ježíš nechce řešit naše hněvy, protože nepřišel zahubit ty, kteří nás trápí nebo jsou k nám nevšímaví. Dává čas, aby se lidé obrátili. Dává čas naštěstí také nám. Vždyť co by bylo s námi, kdyby Bůh jednal pouze podle lidských měřítek našich hněvů a oprávněného rozhořčení?
Máme-li v blízkosti někoho, komu máme co odpouštět, poprosme nejdříve Ježíše, aby byl milostiv k nám samým, když jsme zanedbali lásku, kterou druzí právem očekávají. Pak poprosme za ty, kteří nám měli posloužit a neudělali to, ať je Bůh požehná svojí milostí a tak jako nám, ať vloží do jejich srdce lásku všímavou a ochotnou pomoci.
