O kvalitě našich činů rozhoduje úmysl

Ježíš mluvil k zástupům i ke svým učedníkům:

"Na Mojžíšův stolec zasedli učitelé Zákona a farizeové. Dělejte a zachovávejte všechno, co vám řeknou, ale podle jejich skutků nejednejte, neboť mluví, ale nejednají. Svazují těžká a neúnosná břemena a vkládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem.

Všechny své skutky dělají jen proto, aby se ukázali před lidmi. Dávají si zhotovovat zvlášť široké modlitební řemínky a zvlášť velké střapce na šatech, mají rádi čestná místa na hostinách a přední sedadla v synagogách, mají rádi pozdravy na ulicích a když jim lidé říkají `mistře'.

Vy však si nedávejte říkat `mistr', jenom jeden je váš Mistr, a vy všichni jste bratři. A nikomu na zemi nedávejte jméno `otec', jenom jeden je váš Otec, a ten je v nebi. Ani si nedávejte říkat `učitel', jenom jeden je váš Učitel - Kristus.

Kdo je mezi vámi největší, ať je vaším služebníkem. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen." (Mt 23,1-12)

Někdy si některými skutky vědomě nebo nevědomě kompenzujeme své slabosti, zakrýváme naše skutečné "já" před druhými a snažíme se "budit dojem". Dodáváme druhým iluzi, díky které v jejich očích získáváme vyšší hodnocení. Děláme se někým, kým ve skutečnosti nejsme.

Před Bohem nerozhoduje, kdo má kolik titulů nebo jak moudře umí mluvit. Čím více slov moudrosti, tím větší požadavek, aby ta slova odrážela realitu nitra člověka, který tak mluví . Čím větší morální požadavky na druhé, tím větší morální požadavek na toho, kdo očekává od svého okolí morální chování.

Také z náboženství se dá udělat byznys, prostředí prestiže, prostor, kde si člověk hojí své zraněné "já".

Bůh vidí do našeho srdce. Ani před ním, ani před našimi bližními se nepotřebujeme na nic hrát. Nezakrývejme naše hříchy, naše limity a nedostatky do krásných slov a tvrdých požadavků vůči našemu okolí. V pokoře a ve vědomí pravdy o nás samých poprosme našeho Pána  o odpuštění hříchů, o milost pravdivé lítosti a obrácení se ze špatných úmyslů a pokrytectví.

Pane Ježíši, ty dobře znáš mé nitro.

Víš, jak málo je skutečné lásky v mé duši.

Ty jsi pro mě zdroj veškeré lásky,

se svým Otcem vytváříš dokonalou jednotu.

Dej, ať se učím myslet, mluvit i jednat jako ty.

Dej mi pravdivé a průzračné srdce,

ať i ten nejnepatrnější skutek

je odrazem lásky k tobě i k bližnímu. Amen.