Přijímat Ježíše

Když Ježíš umyl učedníkům nohy, řekl jim: "Amen, amen, pravím vám: Služebník není víc než jeho pán, posel není víc než ten, kdo ho poslal. Když to víte, blaze vám, jestliže podle toho jednáte. Neříkám to o vás o všech. Já vím, které jsem si vyvolil. Ale ať se naplní výrok Písma: `Ten, kdo jí můj chléb, zvedl proti mně patu.' Už teď vám to říkám, dříve než se to stane, abyste uvěřili, až se to stane, že já to jsem. Amen, amen, pravím vám: Kdo přijímá toho, koho já posílám, přijímá mne; kdo však přijímá mne, přijímá toho, který mě poslal." (Jan 13,16-20)

Jak člověka dokáže povzbudit přijetí. Jak nás dokáže "otrávit" nepřijetí, odmítnutí a v tom nejhorším případě - zavržení. Myslím zavržení ve smyslu úplného odmítnutí, nenávisti, existenčního odvrácení se. Jak nás takový postoj může zasáhnout.

Bůh posílá svého Syna, dává nám "nahlédnout" do tajemství života Boha i člověka. Ježíš nám ukazuje cestu, která vede k věčnému životu. Přijetím Ježíše nepřijímáme jenom jeho slova, přikázání, ale především přijímáme osobu Boha, který se nám dává v přirozenosti člověka. Je to osobní přijetí toho, který si nás zamiloval od věčnosti a svou lásku nám potvrdil svou smrtí na kříži. Tato láska je věčná. Boží Syn v síle této lásky, která se ve své trpělivosti a milosrdenství ukázala na kříži, vstal z mrtvých a ukázal nám naši budoucnost.

Přijímejme Ježíše s láskou v jeho slovu, v jeho svátostech, v jeho učení, v jeho církvi a přijímejme ho v našich bližních. Pak život, který proudí v Kristu, bude oživovat také nás.