Pokoj, který přináší Kristus

Ježíš řekl svým učedníkům: "Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. Neboť jsem přišel postavit syna proti otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni; a `nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina´.

Kdo miluje otce a matku více nežli mne, není mne hoden. Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden. Kdo nalezne svůj život, ztratí jej; kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej. Kdo vás přijímá, přijímá mne; a kdo přijímá mne, přijímá toho, který mne poslal. Kdo přijme proroka, protože je to prorok, obdrží odměnu proroka; kdo přijme spravedlivého, protože je to spravedlivý, obdrží odměnu spravedlivého. A kdo by napojil třebas jen číší studené vody jednoho z těchto nepatrných, protože je to učedník, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu."

Když Ježíš dokončil tyto příkazy svým dvanácti učedníkům, šel odtud učit a kázat v tamějších městech. (Mt 10,34-11,1)

Ježíš přišel člověku darovat ztracený pokoj srdce skrze moc své lásky, která se plně ukázala na kříži. Tam za nás hříšné umíral, abychom měli skrze něj dokonalé odpuštění hříchů a úplné smíření s Bohem i vlastním svědomím. Proti tomuto pokoji se však obrací lidé, kterým je způsob života podle Ježíše Krista nepříjemný, protože podvědomě v nich vyvolává potvrzení výčitek jejich vlastního svědomí. Tak můžeme často vidět roztržky v mezilidských vztazích, dokonce i mezi nejbližšími v rodině.

Navíc samotná roztržka je v nás. Pokud se začneme snažit o život s Kristem, naše žádostivost začne umírat a člověk tím bude prožívat velký vnitřní boj sám se sebou. Ježíš tak přináší meč i do našeho nitra. Egoismus, pýcha, naše některé názory stojí v opozici tomu, co po nás Bůh žádá. Přijetím a uváděním do života Božího slova se v nás objevuje vnitřní boj. Pokud necháme zvítězit Boha, naše srdce začne vnímat pokoj. Když vytrváme v neustálém výběru toho, co nabízí Bůh, pokoj naší duše bude trvalý. Smrt hříšného způsobu života kvůli Ježíši Kristu a jeho uzdravení vede k věčnému životu.

V běžném životě konáme automaticky spoustu věcí. Jenom láska, s kterou to máme činit, není samozřejmá. Ježíš nás učí, abychom ve službě bližním vnímali druhé jako ty, za které on položil život. Naši bližní jsou ti, které Ježíš vykoupil svou krví tak, jako i nás. Posloužit jim znamená přijmout každý den svůj kříž snášením jejich nedostatků, nedokonalostí, opakovaných hříchů. Tak jako Kristus nám opakovaně odpouští, tak i my máme opakovaně odpouštět. Je to pak spojeno s křížem, s těžkostí překlenout své zraněné srdce, zraněnou pýchu a zraněné sebevědomí pokorou srdce. Pokud tedy posloužíme druhým s láskou a s vědomím, že jsou to Boží miláčkové, my sami budeme zahrnuti tou nejkrásnější odměnou - Boží laskavostí, přítomností a pokojem srdce a tak nalezneme věčný život. Jde tedy o to, abychom s vytrvalostí přijímali druhé, jako Bůh přijímá nás.

Pane Ježíši, daruj nám milost, ať každý skutek lásky konáme s vědomím nekonečné hodnoty, kterou má každý člověk v Tvých očích.

Pane Ježíši, buď s námi a daruj nám milost vítězství nad našimi hříšnými žádostmi. Amen.