Ježíš vystupuje po završení díla vykoupení na nebesa do slávy svého Otce.
Tetrarcha Herodes slyšel o Ježíšovi a o všem, co se dělo, ale nevěděl, co si má myslit, poněvadž někteří říkali, že Jan vstal z mrtvých, jiní, že se zjevil Eliáš, a jiní zase, že vstal jeden z dávných proroků. Herodes řekl: "Jana jsem přece dal stít. Kdo to tedy je, že o něm slyším takové věci?" A přál si ho vidět. (Lk 9,7-9)
Herodes musel být celý nesvůj, když slyšel o Ježíšovi, o zázracích, uzdraveních. Pravda se nedá zabít. Jana Křtitele dal popravit v žaláři a hle - přichází ještě někdo mocnější, kdo navázal na učení Janovo a začal konat četná znamení.
Všimněme si naše svědomí. Pokud se snažíme obejít Boží hlas, který nás nabádá konat dobro nebo nás usvědčuje z hříchu, po nějakém čase se naše svědomí ozve s ještě větší naléhavostí. Zajisté, pravdu můžeme v nás i ukřižovat a mít pocit, že je definitivně mrtvá. Ale tak, jako náhle vstal Ježíš z mrtvých, povstane v nás spásná výčitka, kterou k nám promlouvá Bůh, aby nás uvedl na cestu pravdy.
Herodes, který se později setkal s Ježíšem, hledal pouze senzaci, zábavu. Díky ustavičnému zabíjení pravdy ve svém svědomí však promarnil čas spásy, který mu Bůh nabídnul - nevšimnul si, že před ním stojí Boží Syn. Neustálé vyhledávání pouze svých přání, plánů, představ a zábavy, zabíjí v nás správné vidění toho, co je nejdůležitější a co si přeje Bůh.
Zahleďme se na chvilku do našeho srdce. Pokud nám naše svědomí něco vyčítá, poklekněme v duchu před Ježíšem a poprosme o odpuštění. Pokud jsou to vážné přohřešky, co nejdříve to vyznejme v osvobozuící svátosti smíření, kde na nás čeká Ježíš s odpouštějícím srdcem. S láskou se pak zahleďme na možnosti prohloubit lásku k bližním - tak jak nám to Boží slovo a naše svědomí nabízí.
