Výzva pro postní období obrátit se k Bohu
Hned nato přiměl Ježíš učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než propustí zástupy. Když je propustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Když nastal večer, byl tam sám. Loď byla daleko od země a vlny ji zmáhaly, protože vítr vál proti ní.
K ránu šel k nim, kráčeje po moři. Když ho učedníci viděli kráčet po moři, vyděsili se, že je to přízrak, a křičeli strachem. Ježíš na ně hned promluvil a řekl jim: "Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!" Petr mu odpověděl: "Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodách!" A on řekl: "Pojď!" Petr vystoupil z lodi, vykročil na vodu a šel k Ježíšovi. Ale když viděl, jaký je vítr, přepadl ho strach, začal tonout a vykřikl: "Pane, zachraň mne!" Ježíš hned vztáhl ruku, uchopil ho a řekl mu: "Ty malověrný, proč jsi pochyboval?" Když vstoupil na loď, vítr se utišil. (Mt 14,22-32)
„Spatřil je zmožené veslováním, neboť vál vítr proti nim“. Kristus neopouští své učedníky, ani když je od nich fyzicky vzdálen; pozoruje je. Víme, že On to byl, který je přiměl k plavbě po zázračném nasycení lidu chlebem. Apoštolové uposlechli – možná, že se jim nechtělo; znali moře, věděli, co dokáže opačný vítr. Námahou, veslováním jsou už zmoženi – veslují už asi 6 hodin a jsou teprve 5 km od břehu; tak silný vítr vál proti nim. Pán se na břehu modlí, ale nezapomíná na ně, právě na ně myslí, za ně se modlí…
Končíme další rok života. Možná, že nás Pán také pozoruje a vidí zmožené úsilím, snahou o dobro. Neboť i v našem životě v tom uplynulém roce nevál vždy příznivý vítr, aby nás v duchovním smyslu nesl výš, blíž k Bohu. Snad jsme často museli bojovat s vypětím všech svých sil, proti zlu v nás, proti hříchu kolem nás, proti nepřízni doby nebo špatnosti lidské. Pro někoho byl možná ten protivítr velmi silný! Ale i s námi byl vždy Pán. Vždyť i my jsme na jeho rozkaz, ve snaze vyplnit jeho vůli, chtěli prosazovat jeho zájmy, šířit jeho království, spolupracovat s jeho milostí. I když jsme vždy nepociťovali jeho přítomnost, nemohli žasnout nad jeho mocí, silou, byl s námi za všech okolností, hlavně, když nám hrozilo nebezpečí pro duši – nebo v hodinách zklamání, nemocí, utrpení.
Poděkujme dnes upřímně, za vše, co nám v uplynulém roce připravil - všechno mělo sloužit k našemu dobru. Víme přece, že Bůh je naším dobrým Otcem a dobrý Otec nemůže pro své děti chtít zlo. Vděčně se radujme, za každý den, který nám Pán daroval - jestli jsme zůstali zdraví, mohli pracovat – byl to předpoklad, že od nás Pán chtěl rozvíjení vloh, schopností, růst v konání dobra druhým. Dopustil-li na nás nemoc, soužení, utrpení a přijali jsme to odevzdaně, z lásky k Bohu - i ta naše nemohoucnost má trvalou hodnotu pokání, smíru. Každá chvíle času je přece setbou pro věčný život a „Co kdo zasel, to také sklidí…“ (Sv. Pavel). A tak se radujme z každého růstu milosti v nás, z vítězství nad sebou, ze skutků lásky, kterými jsme Bohu a bližním připravili radost.
Dnešní den je však křesťanu i příležitostí k zamyšlení. Nezpronevěřil jsem hřivny, vlohy, svěřené v čase tohoto roku? Vydával jsem Kristu svědectví svým jednáním? Jak mi všechny ty události minulého roku – malé i velké – posloužili k věčnému životu? Svět se bojí své pomíjejícnosti – proto tolik hluku, hudby, zábavy, když končí zase jeden rok. Křesťan se pomíjejícnosti nebojí. Jsme poutníci a cizinci na této zemi, směřujeme k pravé vlasti, domovu u Boha. Jistě i každý z nás má na svém účtu u Boha pasivní položky, když jsme se neosvědčili v Boží službě, zklamali jeho důvěru, opomenuli dávané možnosti. Proto jsme přišli, abychom nyní s Bohem to nedokonalé vyrovnali; lítostí , odprošováním. Chceme uzavřít rok 2013 tak, abychom se k němu už nemuseli vracet, aby mohl přijít do našeho věčného vlastnictví na straně aktiv.
A jaké bude naše rozhodnutí? Pane, dej nám dobré vnuknutí, abychom s tvou pomocí začali nový rok, jakoby to měl být náš rok poslední zde na zemi, ale první ve šťastné věčnosti. Zdá se to chmurná myšlenka? Ne! Vzpomeňte na světce. Ti žili pod zorným úhlem věčnosti a svět neznal šťastnějších a radostnějších lidí nad ně. Jejich šťastná věčnost začala už zde na zemi - a toto štěstí věčné, už zde na zemi začínající i já vám všem přeji.
P. Břetislav Vaněk, redemptorista